Dělíme-li svět na dvě poloviny, západní a východní, náš stát leží mezi nimi. Mezi dvěma půlkami. Zní mi to velmi pejorativně. Tak jinak.
Vezmeme-li směrovou růžici světových stran a leží-li náš stát veprostřed Evropy, jsme v průsečíku. Není to zdrobnělina slova průser.
Otázka: "Kde domov můj?" je velmi aktuální. Naší hymnu bych neměnila, do té doby, dokud nebudeme vědět, kde se náš stát nachází. Na dlouhá léta jsme patřili k východu, k Sovětskému Svazu. Možná by ale stálo za povšimnutí, že ten už neexistuje. Nyní se kloníme k západu a děláme ze sebe jejich klon. Jako korouhvička. Zachovat si svou tvář a hlavně sebevědomí je důležité, ať už řádí nad Evropou jakákoliv ideologie, fašismus, komunismus, nebo demokratická Evropská unie.
Dřív jsem psala na svoji adresu Praha-východ. Možná by bylo patřičné nyní psát Česká republika-západ.
40 let jsme se kamarádili s Vláďou, teď jsme otočili, teď se bavíme s Billem. Pak si stoupneme na stupínek a vášnivě hovoříme o světovém míru. Bavit se s každým, i s Vláďou, na to má koule pouze pan prezident. Ten prý naši republiku rozděluje, ale tím, že se baví s každým, spíše svět spojuje.
Když už tedy zapomeneme na světový mír a demokracii, na to, že každá strana, malá nebo velká, vlevo nebo vpravo, je důležitá, přemýšlím, s kým by bylo lepší se kamarádit. Všichni chtějí se západem, je to prý lepší.
V jedné firmě při konkursu se ptali uchazečů na vizi. Všichni mluvili o tom, aby se zaměstnanci měli dobře, prosperita, důraz na reklamu apod. Jeden z nich řekl jediné slovo: zisk. Byl ihned přijat. Není to sprosté slovo. Je lepší se kamarádit s tím, jehož ekonomie jde nahoru. Určitě bych do kšeftu nešla s někým, kdo způsobil světovou finanční krizi.
Ale když v Americe spadne most, tak je to nešťastná náhoda. Když v Číně spadne most, tak to prostě ty patlalové neuměj.
V Číně si mazaní politici dokázali ze socialismu a z kapitalismu vzít to nejlepší a vydělat na tom. Kapitalismus se socialistickou tváří.
K západu vzhlížíme jako k velkému vzoru. Jedno se Americe musí uznat. Dokázala nás opít filmem. Stačila nasvícená usměvavá iluze jménem Hollywood, aby si nás podmanila. Tak jako si lidé myslí, že Petr Rychlý z Ordinace Růžové zahrady je lékař, tak si mnozí myslí, že Američan Ben Affleck dokáže zachránit náš svět přesně jako ve filmu Armageddon. Převládá názor, že kdyby došlo k nějakému konfliktu, je dobré se držet Ameriky a západu, ti se nás zastanou.
Ale vzpomeňme na historii, kdy se k nám v roce 1938 v Mnichově moc kamarádsky nechovali. A dnes mi přijde, že jsme jako ten pejsek co chtivě obíhá okolo bohatého stolu Evropské unie, smutně děláme psí oči a když nám někdo odhodí kousek kosti, začnou radostí vrtět naši politici ocáskem.
Nechci, aby náš stát byl veprostřed, mezi dvěma půlkami, ale aby byl sám sebou. Už na to pomalu začínáme přicházet. Zjišťujeme, že nejlepší gastronomie je ta česká. Proto taky mají typicky české hospůdky úspěch. Nejhranější rádia jsou dnes ta, která převážně hrají české písničky. Dovolenou více než v zahraničí trávíme v Čechách, protože poznáváme, že je to zemský ráj to na pohled.
