Proč si musí jeden druhého v manželství hýčkat?

Zaručený recept z osmnáctého století, od Hildegardy Ruskové z Čáslavi u Brna. Člověk má v životě možnost poznat smysl manželského svazku.

 Aby mělo manželství smysl, musí projít takzvanou „Manželskou CESTOU", kterou můžeme rozdělit do čtyř etap.

etapa první, VÁŠNIVÉ MILOVÁNÍ

- tato etapa v sobě zahrnuje období vzájemného sebepoznávání, spoluužívání, reprodukování.

etapa druhá, RODIČOVSTVÍ

 - nastává početím prvního potomka a končí odchodem předposledního z domu (z tohoto hlediska je rozumné tyto skutečnosti  regulovat tak, aby manželství mohlo svou CESTOU pokračovat dál). Předposledního potomka proto, že když v domě zůstává poslední potomek, zejména syn, automaticky má převzít funkci „vůdce klanu". Staří mu radí, mladé dívky svádí. Očekává se,  že si přivede do domu nevěstu. Patří sem období nadšení a vystřízlivění.

etapa třetí, ZNOVUOBJEVENÍ

- jakmile manželé osaměli (či už v jednom domě se synem a nevěstou, kde se předpokládá náležité soukromí obou dvou rodin), nastává to nejlepší období manželského života. Znovunalezení, zdokonalování, degustování.

etapa čtvrtá, SOUROZENECTVÍ

- třetí etapa se dříve nebo později transformuje do své závěrečné fáze, kde si oba manželé raději povídají, než aby se vášnivě váleli v peřinách. Nazveme to souzněním.

Otázka zní, jak se můžou milovat lidi, kteří se domluví téměř beze slov a svého partnera berou jako nejbližšího spolusouputníka na jejich cestě životem? Znají se jako milenci, rodiče, znalci zralého vína i jako bratr a sestra. A stejně tak, jak se znají se můžou i milovat. Nemusí, ale můžou.