Nedělička Domácí.

Okolí často hodnotí dění kolem sebe podle toho co vidí, ale pozorovaný objekt to většinou cítí úplně jinak.

   Když jsem si poslechla manželovo hodnocení návštěvy, která u nás byla v neděli, nevěřila jsem vlastním uším. Nejdříve jsem ho podezírala, že z ohleduplnosti vůči mně se v úsudku mírní, ale jeho nadšení bylo tak upřímné, že mě to donutilo zamyslet se a v klidu si to srovnat.

Naprosto obyčejná volná neděle. K obědu udělám bůček na kysaném zelí s knedlíkem. Přijde švagrová s manželem a dvěma syny.

   Jak jsem to cítila já /J/ a jak to viděl můj manžel/M/:                                              

     J: Už ráno se probouzím a jsem naštvaná. Jednak proto, že se nemůžu ještě chvíli válet v posteli a také proto, že představa následujících hodin, strávených hektickým úklidem a vrtěním se u sporáku, na mně působí vražedně. Zvuk vysavače ve mně vyvolává pocity zuřivosti. Vadí mi hluk, prach, vzduch, všechno.

    M : Je ráno a moje žena se probouzí s  pocitem, že opravdu, opravdu(!) nemusí do práce. Je doma a nejde nikam. Uděláme si „Neděličku Domácí". Jedna-dvě vyluxuje, trochu poklidí a začne kuchtit. Všichni jsme se na neděli těšili.

    J:   Rodina pozalézala do nejodlehlejších koutů v bytě a když manžel přichází za mnou s otázkou, s čím mi může pomoci, jen s velkým sebezapřením nevyletím a mírně řeknu, že s ničím a pokouším se o úsměv. Zbytečně bych mu vysvětlovala, že stejně by jenom překážel, udělal by to po svém a pak bych to dělala znovu, po mém.

   M:   Rodinka si dělá svoje a já, když vidím jak to mé ženě jde, neodolám a zeptám se (jak pozorné), jestli ji můžu s něčím pomoct. Ona na to, že ne, že děkuje. Úsměvem oceňuje moji ochotu ale asi toho nemá moc a v hlavě má všechno dobře zorganizované.

 J:  Pro bůček jsem se rozhodla z jednoduchého důvodu. Půl roku byl v mrazáku, když ho neudělám, tak ho vyhodím. Zdravé-nezdravé, návštěva sní všechno. Jsou nenažraní a určitě od pátku nejedli, jen aby se mohli co nejvíce naládovat u nás. Známe se.

  M: Pro bůček se žena rozhodla z jednoduchého důvodu. Ráda dobře jí a když ho dá do trouby, udělá se sám. Zdravé-nezdravé, návštěva to jistě ocení, jsou znalci dobré domácí kuchyně. Známe se.

  J:  Manžel mě chvíli pozoruje, až si uvědomím, že rukou poplácávám to maso. Divně se pousměje, asi si myslí, že jsem se zbláznila a že lituji to prase. Zelí zasmradilo celý dům. Už aby se to peklo.

  M: Manželku chvíli pozoruji, až si uvědomí, že rukou poplácává maso. Pobaví mě projev její sympatie k něčemu, co bylo prasetem. Vůně zelí provoněla celý dům. Už aby se to peklo.

 J: Knedlíky. Nemůžu přece pokazit celá léta budované zdání mé kuchařské virtuozity, dělám knedlíky domácí. Kynuté. Z vařečky mám puchýř.

  M: Knedlíky. Zase potvrdí celá léta budovanou pověst jejího kuchařského umění. Dělá knedlíky domácí, kynuté. Tolik elánu do těsta, až má z vařečky puchýř.

  J: Zlost se pomalu mění v nenávist. Nenávidím návštěvy. Nenávidím to posluhování a přiblblou konverzaci. A nenávidím cizí, nevychované děti u mě doma. Znechuceně se oblékám, líčím a dělám si kafe.

  M: Dobrá nálada je cítit i ve vzduchu. Moje žena má ráda to jemné vzrušení před očekávanou návštěvou. Uspokojuje ji pohled na jejich vnitřní polemizování o tom, jestli je taková pohoda u někoho doma stabilní, nebo momentální a jestli je to normální. Mezitím se trochu upraví, lehce nalíčí a udělá si kafíčko.

 J: Když pak vkládám knedlíky do páry a pozoruji je jak se nafukují, omráčí mně dávka deprese z mé celulitidy. Jsem celá rudá a na pokraji zhroucení... a návštěva je tady.

  M: Když pak vkládá knedlíky do páry, pozoruje je jak rostou a zvětšují se. Měkké a vláčné těsto se mění v pevnou a pružnou hmotu a jeho falický tvar ji určitě svádí dotknout se. Ha! Už se ji po obličeji rozlévá ruměnec. A návštěva je tady.

  J: Přesně podle předpokládaného scénáře. Švagrová se hloupě usmívá a ukazuje ty svoje koňské zuby a haranti už nezřízeně lítají po mém vyluxovaném koberci. Pěkně jste je vychovali. Její muž, místo aby hleděl do talíře, docela nestydatě hledí na mně. Je mi z nich zle.

  M: Všechno podle plánu. Švagrová je příjemná, nekonfliktní dáma a když se usměje, její dokonalý chrup nás pokaždé odzbrojí. Její manžel se jen stěží ovládá, aby se na mou ženu nemusel stále dívat. Líbí se mu. Další důvod, proč k nám chodí rádi.

 J: Nějak jsem to odpoledne protrpěla. Půl roku klid. Vyliji studené kafe a udělám si nové. A zalezu do vany. Konečně může začít neděle.

  M: To odpoledne uběhlo strašně rychle. Snad se nám podaří najít volný čas k opakovanému setkání dříve, než za půl roku.

      No. Nemyslím si, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu i když u nás to tak často vypadá. Taky bych neřekla, že manžel je rozený optimista a já ne. Prostě viděl to, co mohl vidět.

 Ano, svědčíme o tom, co jsme viděli, slyšeli a zažili, ale každý z nás to může vidět, slyšet a zažít úplně jinak.