Na Stáňu si dejte pozor.

 Umělkyně, která vám za pár korun vykouzlí na tváři nefalšovaný úsměv.

   Když k nám do firmy vplula, mohly jsme na ní s kolegyní oči nechat. Takhle z blízka jsme „to" ještě neviděly. „To", co se představilo jako Stáňa, bylo asi 185 cm vysoké, 90 kg těžké, s dvoucentimetrovými rudě červenými nehty, natupírovanými odbarvenými vlasy, umělými řasami, duhovými stíny nad i pod víčky, s půlcentimetrovou vrstvou mejkapu a reflexní rtěnkou. Ta všechna krása byla oděna do elegantního vlněného kabátu, kolem padesátiletého krku ji ležérně plápolal hedvábný šátek, odřené špičaté boty ukrývaly velikost chodidla 44 a kalhoty pohlaví mužské.

  A tak nám umělkyně Stáňa předvedla svůj bravurně sehraný part o dvou dějstvích, tak srdceryvně a afektovaně, že nebylo pochyb o jejich hereckých a komediálních kvalitách.          První dějství: „Koťátka, neumíte si ani představit, co já jsem už oběhala lidí. Já si sednu a už nevstanu", sedla si. „To všechno jsou naprostí kulturní barbaři, kteří nemají štipku pochopení a soucitu s umělci", oči jí zvlhly. „My máme s děvčaty skupinu, se kterou vystupujeme v Divadle Radka Brzobohatého a je to super travesty show. Já jsem Marlen, miláčkové. A víte, kdo má na tom největší zásluhu? Že neuhodnete, pusinky? Jarda Čejka!" Čekala na reakci, tak jsme hned s pochopením přikývly. „To on z nás udělal to, co jsme. Úspěšné a na úrovni, víte? Nevíte, jak pak by jste mohly. Chudáček, jak mu teď zemřela ta maminka", zase slzička. Kolegyně už nevydržela a poroučela se. Já poslouchala dál. Docela mně zajímalo, co z ní ještě vypadne a pořád jsem nevěděla, co vlastně chce. 

  Věc objasnilo druhé dějství: "A proto, že je teď Jaroušek na tom po té operaci tak špatně, rozhodli jsme se, že mu jako svému učiteli pomůžeme." „Ahá", konečně mi docvaklo, „takže sbíráte peníze, jestli jsem dobře pochopila." Moje reakce ji tak rozezlila, že téměř křičela: „Co si to o nás myslíte! My jsme umělci! My nemáme zapotřebí žebrat a doprošovat se! Prodáváme vstupenky na naše představení a náš honorář věnujeme z celého, takhle odehraného měsíce, panu Čejkovi! Jasné? Došlo?" A zase milounce: „Normálně stojí vstupenka na nás 450 kč, zlatíčko. Je to na celý večer s programem a večeří a my vstupenku v rámci této akce nabízíme za 150 kč! To jsme, co? Ale prodáváme jen na stoly, tři, nebo pět míst. A já mám už jen pro pět, drahoušku." Řeknu vám pravdu, Stáňa vypadala tak šíleně nenormálně, že jsem nakonec těch 5x150 kč zacvakala a těšila se, jakou show připravím návštěvě, kterou jsem čekala.

  Bylo nás pět. Manžel, sestra, maminka s tetičkou a já. Říkala jsem si, že to bude ohromná psina, hlavně pro tetičku z Východoslovenské vesnice. Hotová Sodoma-Gomora. Tohle ještě určitě v životě neviděla a farář při zpovědi nebude věřit vlastním uším. Tak jsme se půl dne připravovali, každý podle svých možností. Když jsem si nás prohlídla, došla jsem k závěru, že jsme od Stáni téměř k nerozeznání. S velkou pompou jsme dorazili do divadla. Ve foyeru nás přivítala manželka pana Brzobohatého, paní Gregorová. Rozverně, polichocení její přítomností jsme ji oznámili: „Tak jsme se přišli podívat na tu vaši slavnou travesty show!" S pochopením se na nás podívala. Ukázali jsme jí naše vstupenky a ona nám řekla, že jsme  už asi padesátí, co takhle naletěli a že toho darebu už z poslechu znají a abychom jim příště radši zavolali a informovali se, jestli něco takového divadlo produkuje.

  Zmrznul nám úsměv. „Tak drahouškové, zlatíčka, pusinky a miláčkové", řekla jsem, „žádné travesty show nebude." A teta na to: „No, ta ty si ho za tote peniaze aspoň videla, ale mi sme ho ani nevideli." V tom jsme vybouchli smíchy a všichni jsme se bavili na můj účet. Večer skončil v „Potrefené huse" a parta přísahala, že na tuhle show nikdy nezapomenou.

Takže Stáňo, vzkazuje ti tetička z dalekého východu: „Pan Boh zaplac."