Zvířena

         Mnoho let jsem pracovala v ZOO. Mírná deformace daná prostředím se projevovala častým výskytem nejrůznějších zvířat v naší domácnosti. Měnili se častěji, než mužovy ponožky.

     Jako první to byli hadi. Dvě užovky, které dle chovatele měly dorůst maximální délky metr. V dospělosti měly metry dva. Nenáročné na chov, stačilo jim terárium a myšky k jídlu. Bohužel se naučily svůj příbytek otevírat a tak se občas vyskytovaly na místech, kde mi malinko překážely, například v posteli. Spát s užovkou obtočenou kolem krku není příliš pohodlné. Po mém kategorickém : "Buď já, nebo hadi" našly nový domov v expozici hadů.

        Následoval křečík. Zákeřný hlodavec, kterého jsem neměla ráda. Tvářil se roztomile, avšak jakmile člověk podlehl hlodavčímu úsměvu, zakousl se do prstu. Jednoho dne si sbalil svých pět švestek a utekl.

      Naším bytem prošlo i množství koček. Měli jsme kočky siamské i obyčejné toulavé. Některé se stavily jen na skok a jiné zůstaly déle. Jeden pár nám na památku zanechal koťata. Heslo našich známých zní : Nevíte-li co se zvířaty, odložte je ke Sztwiertniům.

    Díky tomu se u nás ve vaně jednoho dne zabydlely vodní želvy, načež se celá rodinka několik týdnů umývala v umyvadle. Pohodlí zvířat je přeci nade vše. Nejméně viditelný byl pískomil, většinu času nevystrčil čumák z písku. Domácí králík pro změnu svobodně hopkal kde se mu zamanulo, ožíral kytky a kabely. Důsledkem této zvláštní chutě byly spotřebiče často mimo provoz.

     Nejezdili jsme na dovolené, protože zvířecí podnájemníky nebylo radno nechat delší dobu samotné. Naučili jsme se pohybovat po bytě šoupajíc nohama, abychom nějakého mazlíčka nezašlápli. Ze všech zvířecích druhů nám nakonec zůstal jen jediný-čtvernožec psovitý a i ten měl původně jen přenocovat. Od počátku bylo však vše v režii chlupaté obludky.

     Kolegyně v práci slaví padesáté narozeniny a oslava je to bouřlivá Pivo i víno teče proudem. V pozdní večerní hodinu mírně podroušená odcházím domů. Cestou přes vrátnici mě zastaví noční hlídač.

  "Kamčo, koukej, nějaký prevít vyhodil z auta štěně, tak jsem ho vzal sem k nám. Nechceš ho?"

     Malá, roztomilá, hnědá kulička se mi batolí kolem nohou. Nesměle mě očuchá a olízne ruku. Jsem lapena smutnýma psíma očima. Ty na mě platí, u zvířat i lidí. Mužík je umí naprosto dokonale.

     Z oslavy tedy odcházím nejen s opičkou, ale i se psem. Před příchodem raději zavolám muži, aby případný šok nebyl příliš velký. Přeci jen ráno do práce jsem odcházela sama a vracíme se tři.

 "Nezlob se, ale nesu domů štěně, někdo se ho zbavil a mě ho bylo líto. Je malé, moc místa nezabere. Zítra obvolám útulky, je to jen na jednu noc."

 Chvíle ticha na druhé straně telefonu a poté následuje hluboký povzdech : "I ty Brute?" A tak pes dostal jméno dříve, než překročil práh bytu. Brutíšek.

     Po nekonečné cestě MHD, kdy se pesan snaží dostat z tašky, kňučí a nakonec mě počůrá, jsme doma.

 "Tě pic,podívej na ty tlapy, vyroste z něj obluda" okomentuje Brutíška mužík.

" A rozhodně nebude spát v mé posteli."

    Nespí, požadavek hlavy rodiny splňuji do puntíku. Spí na mé půlce manželských postelí. Další den ráno se ani nesnažím slibované útulky kontaktovat a v práci si beru týden dovolené, aby první dny v neznámém prostředí nebyl Brutíšek sám.

  Následuje období věčně mokrých ponožek, když přehlídneme všude přítomné loužičky. Naše kondice se evidentně zlepšuje neustálým běháním do čtvrtého patra v marné snaze vyvenčit psa dříve, než bude pozdě. Brutíšek se venku porozhlédne a vyvenčí se doma. Vyčůraný pes.

   Roste jako z vody a za pár týdnů už si do postele bez problémů vyskočí sám. Od té doby je noční seskupení jasně dané. Muž, pes (hezky uprostřed) a já. Později jsme nuceni koupit větší letiště, protože Brutíšek roste nejen do krásy ale i velikosti a mnohdy během noci končíme na zemi. Do obývacího pokoje kupujeme gauč. Dvě křesla pro tři jsou nedostačující.

   Po půl roce společného psího života se náš byt velmi podobá bytu sousedů Romů. Zničené úchytky na kuchyňské lince, troubu nelze otevírat-není čím a stěny do výše jednoho metru jsou poškrábány na omítku. Zapomeneme-li dát odpadkový koš ke stropu, máme z bytu smetiště. Návštěvy jsou nuceny si obuv bránit vlastním tělem, neb v opačném případě mohou domů kráčet bosy. Tyhle i jiné projevy psí puberty drží Brutíška tak do dvou let. Puberta dětí je oproti tomu procházka růžovým sadem.

    Časem je něj psí důchodce, zdobí ho šedivý vous a má rád svůj klid. Když chce, umí i poslechnout, jen ho postihuje záhadná hluchota, často. Stal se z něj pravoplatný člen rodiny, psí rozmazlenec. Radost i starost celých dvanáct let. Nečekaně se objevil nádor a nedávno jsme ho museli nechat uspat. Je bez něj doma nějak prázdno.