Ženy jsou z Venuše, muži z Marsu (bohužel?)

Dlouhou dobu se snažím porozumět opačnému pohlaví. Ve své podstatě už čtyřicet šest let. Pravda prvotní kontakty si nepamatuji.

Možná vedle mě v porodnici ležel rozkošný chlapeček a snažil se pláčem sdělit důležitou informaci, leč jsem nepochopila. Zřejmě chyba v přijímači, jsem technický antitalent Nepochopení šifrovaného vysílání mužů se jako nit vine mým ženstvím. Některé kód jsem pečlivým pozorováním, dlouholetým studiem rozluštila, jiné zůstávají v anonymitě.

Školka a Péťa. Modrooký blonďáček, kusanec. Tajná pusa za závěsem a s brekem běžím žalovat paní učitelce. Idol mě po té míjí obloukem. Uslintané, mokré sdělení jsem nepochopila.

Základní škola a začínám se malinko orientovat. Lísteček se srdíčkem chápu. Koukání zrcátkem pod sukni a tahání za gumu podprsenky už méně. Nastavení nohy při cestě od tabule vůbec ne. Jsem mimoň. I přesto první rande v osmičce je úžasné. V kině na pohádce Šíleně smutná princezna dostávám to mokré a je to hezké.

Na střední jsem ostřílená borka, mám za sebou dvě pusy. Bohužel to nikdo neocení. Ve druháku se spolužačky chlubí, že už to...Asi dostaly více pus. Jsem mimoň. Pointu pochopím až mnohem později. Jednou se na školní chodbě se srazím s Martinem.

"Máš hezké oči a úsměv.“ Hurá, chápu. Jasné a přímé.

Rok a pointu „to“ stále nechápu. Muže ještě méně. Martin mizí v dáli na VŠ.

I přes neznalost pánů tvorstva s jedním (vlastně druhým) žiji dvacet let a v šifrách jsem celkem dobrá. Používám překladač řeči z Marsu. Naprosto přesně vím, nač se ptát a nač ne.

"Miláčku, mám nové šaty.“ (Nečekám pochvalu, jen konstatuji).

"Sluší ti.“ (Nezvedne pohled od pc.)

"Chutnal ti oběd?“

"Jo.“ (Neví, co jí, ale hlavně, když je toho hodně.)

"Nepůjdeme na procházku, je hezky.“

"Klidně, mám žízeň.“ (Musím najít trasu, která končí v hospodě.)

"Na víkend přijede moje maminka.“

"Moc rád bych se jí věnoval, bohužel musím do práce.“ (Blbost, ulije se z návštěvy.)

"Nejsem moc tlustá?“

"Ani ne, taková akorát.“ (Zhubni deset kilo.)

Věty typu:

"Máš mě rád?“

"Jsem ta jediná?“

"Mohl by jsi pověsit obrázek?“

"Kape kohoutek.“

Naprosto vymazány ze slovníku.

Jsem už nemimoň a proto také občas šifruji.

"Dnes je teplo a musím doplnit tekutiny.“ (Ha, ha chce peníze na pivo.)

"Miláčku, udělám Ti čerstvý džsus z pomerančů. Osvěží a je plný vitamínů.“

"Jsi skvělá.“ (Vím a mažu pro pivo.)

"Přijede kámoš a jdeme na pivo.“

"Užij si to a dávej na sebe pozor.“ (Jestli zase přijdeš na šrot až ráno, máš kufry před dveřmi.)

"Nějak mě dnes bolí záda.“ (Sex nečekej.¨)

"To je mi líto, nechceš masáž?“ (Padavko jeden, kde jsou ty doby, když jsi škemral.)

    Stačí nějakých dvacet let a budu dokonalá.

V důchodu napíši slovník.