Vzpomínky na lásky

Svou první lásku, dětskou a krásně naivní jsem potkala na základní škole. V páté třídě se k nám na vesnici přistěhoval on a já vzplála jako pochodeň. Bohužel jen já, pro něj jsem byla jen holka ze třídy. Tajně jsem mu do aktovky pašovala nedostatkové mandarínky, marně.

Tři roky jsem zbožně koukala na jeho záda v lavici, psala sladkobolné básničky do deníčku pečlivě ukrytého v šuplíku psacího stolu pod sbírkou Čtyřlístků a byla pevně rozhodnutá, že jeho budu milovat navěky. Ukončením školní docházky skončila i láska. Po mnoha letech na srazu u dvojky bílého jsem se mu přiznala. Mírně pobavený úsměv.

"A já psal zamilované básničky, které jsem neměl odvahu ti dát."

 Do své druhé lásky jsem doslova narazila na chodbách gymplu.

"Jé, promiň, já tě neviděl." Ošklivé káčátko je neviditelné.

"Ty jsi z prváku, viď? Já Martin ze třeťáku, fakt sorry. Nezajdeme po škole na zmrzku?"

A byla nejen zmrzlina, ale i nekonečné procházky, první opravdový polibek, kdy jsem netušila, jak na to. Kamínky házené do okna. Nesmělé doteky a bloudění nenechavých rukou pod blůzkou. Touha po něčem více zůstala nenaplněna. I jeho jsem chtěla milovat navěky. Avšak odešel na vysokou školu a okouzlila ho dlouhonohá blondýna. A tak jsem opět zahořela a pohořela.

V posledním ročníku střední školy na školení pionýrských pracovníků jsem poznala lásku třetí a zároveň prvního manžela. Po pouhých třech měsících známosti jsem otěhotněla. A tak dvě děti čekali dítě. Následovala rychlá svatba, aby to nebylo vidět. Vidět to nebylo, ale věděli to všichni. Psal se rok 1988 a těhotná studentka byla rarita.

Byla jsem tedy raritou, aniž bych chtěla. Spolužačky studovaly vysokou školu, já studovala návod na přípravu sunaru. Sedm let jsem se snažila být dobrou manželkou a milovat svého chotě navěky, leč okouzlila ho dlouhonohá bruneta a odešel. Tentokrát jsem byla vyhořelá se dvěma malými dětmi.

Láska čtvrtá a druhý manžel nebyla láska na první pohled, nekonalo se ani vznícení. Byl mým přítelem od dob puberty. Svědek na mé svatbě i následnému rozvodu. Jednoho dne se ke mě jednoduše nastěhoval a už zůstal.

Téměř dvacet prostě je..stále mým přítelem, trpělivě snáší mé nálady, mou tvrdohlavost, panovačnost, mé bytí. I jeho chci milovat navěky, jen možná někde existuje dlouhonohá zrzka.