Letos poprvé jsme slavili Vánoce s našimi chlupatými miláčky. Což jsou dva kocouři, plemeno mainské mývalí kočky. Bráchové, starší Burbón má přes rok a mladší Rum půl roku. Burbí už téměř dospěl v rozumného kočičího dospěláka.
Rumča je ještě bláznivé neposedné kotě, šídlo, torpédo, kterého je všude plno.
Stromek kupujeme už týden před Štědrým dnem a stavíme do obývacího pokoje, zatím bez ozdob, aby si kluci na nový element zvykli. Chvíli capkají kolem, pak okusí jehličí, zjistí, že k jídlu není a stočí se do klubíčka pod strom. Máme první dárečky.
"Naštěstí je moc nezajímá, tak snad to bude v klidu,“ oznamuji s radostí manželovi.
"Neříkej hop, ještě není nazdobený,“ kybicuje prorok.
"Dvacátého třetího zjišťuji, že světýlka nějak nesvětýlkují a kupuji tedy nové. Pečlivě umístím na stromek, zapnu a nic. Ani jedna žárovička nezamrká.
"Hmm, dobrý šmejd, skoč to vyměnit. Účtenku mám,“ úkoluji mužíka.
"Nemáš, hraje si s ní Rumík,“ odpoví a hází jmenovanému papírovou kuličku.
Rumča miluje aportování účtenek. Zkoušeli jsme i jiné papíry, ale vyžaduje prostě jen účty.
"A navíc, tohle ti nevymění, Rumajz překousl šňůru,“ ukazuje s úsměvem hlava rodiny.
Mě moc do smíchu není, dvě stovky v prdeli a světýlka také. Naštěstí šikovný synátor rozpojené opět spojí a já celé dopoledne hlídkuji u svítícího stromečku. Další zdobení symbolu Vánoc pak probíhá v duchu tři ozdoby na stromek a dvě jsou okamžitě shozeny číhajícími chlupáči. Celá rodina se skvěle baví, jen mě po dvou hodinách marného snažení tečou nervy. Nakonec počkám, až ti hajzlíci usnou a rychle stromek nazdobím. Na dolní větve zavěšuji kočičí pamlsky. Následující týden sbírám ozdoby po celém bytě a věším na horní větve. Soutěž o nejhezčí stromek letos nevyhrajeme. Vypadá poněkud komicky, nazdobená horní půlka a dole bimbá sušené maso.
Od kapra ve vaně upouštím zcela. Představa, že honím po bytě kocoury s kaprem v tlamičce, mě neláká. A vytopená koupelna už vůbec ne. Kocouři mají vodu rádi a zcela jistě by si dali s kaprem závod napříč vanou ve volném stylu. Na Štědrý den se pouštím do balení dárků. Jestliže strojení stromečku bylo náročné, pak balení je hotový horor. Mašličky, šňůrečky, šustění papíru působí na kočičáky jako červený hadr na býka. Bohužel oba vyskočí na stůl a tak jednou rukou balím a druhou odháním nechtěné pomocníky. Dvě hodiny se z kuchyně ozývají zoufalé výkřiky:
"Rumčo, vrať mi tu izolepu.“
"Burbí, nechej nůžky na pokoji.“
"Mě z vás klepne Pepka.“
Zvěř má vánoce a já toužím po tichém pokoji v blázinci. Jakmile muž začne smažit rybu, miláčci spustí srdceryvný koncert, který je slyšet po celém baráku. Čekám, kdy se objeví policie a obviní nás z týrání zvířat.
Po večeři ukládám v potu tváře zabalené dárečky pod stromek. Většinu z nich ani nemusíme rozbalovat, Burbík s Rumčou se činí za nás. Celý večer pak radostně skotačí v hromadě balícího papíru. Štědrý den si užívají každým coulem. Večer vytahuji z mrazáku uzené na oběd na další den. Jako vždy dám do špajzky na horní polici. Ráno si jdu do kuchyně vařit kafe a zakopnu o flák masa, menší tak o jednu třetinu. Kocouři po nočních hodech půl dne prospí a ani jim není špatně, parchantíkům. Zbytek masa rozdělím mezi členy rodiny s tím, že se musíme uskromnit.
"Jasně, hlavně že ti dva mají plný břuch a já dojídám zbytky, které milostivě nechali,“ brblá syn.
"Neremcej a buď rád, že vůbec něco na talíři máš. Dva kila masa bylo přeci jen nad jejich síly.“
Příště maso schovávám pro jistotu do skříně, zamykám a klíč si věším na krk. Jeden nikdy neví.
Musím říct, že letošní svátky nuda opravdu nebyla a kluci se určitě těší na ty další.
