Náš "miláček" se stal nedílnou součástí rodiny. Občas je k pomilování, občas na zabití. Naučili jsme se schovávat nabíječky po té, co až na jednu, všechny překousal. Je prostě zrzavý ďáblík:).
Páni, ten čas letí. Už mám půl roku. Vousáč mě vážil, čtyři kila, tak nevím, jestli nezačnu držet dietu. Jenže dobrůtek mám vždy dost a miska je plná celý den.Každé ráno máme s Velkou rituál. Dostanu do misky kapsičku a pak jdeme do koupelny. Velká si čistí zuby,já skočím do vany. Koupel s pěnou nemusím, ale čerstvá, tekoucí voda z kohoutku to je jiná. Mňam. Vyskočím na zadní packy a je to. Musím ovšem uznat, že voda v misce je dobrá na hraní, naučil jsem se cákat kolem a jak mi to ,panečku, jde.
Po snídani je nejlepší dát si šlofíka. Velká stejně někam skoro každé ráno odchází a nemám koho zlobit. Než přijde Vousáč, tak si zdřímnu. Jen na jedno oko, pečlivě poslouchám a jakmile slyším, že se vrací, jdu ho přivítat. Považuji to za kočičí slušnost a navíc mám zaručeno, že na uvítanou bude škrabkanda.
Jednou misku vylížu moc rychle. Za chvíli je mi nějak divně, bříško bolí a divně škrunká. Ležím na gauči jako oukropeček.
"Copak, Burbí, bolí bříško? Nemáš tak hltat,“ mentoruje Velká.
Dobrá rada, to už vím teď taky. Je mi hůře a hůře. Žalostně mňoukám. Pomozte mi někdo. Velká mi masíruje bolavé bříško. Trochu se mi uleví a najednou šup. Snídani má Velká v klíně. Asi jsem se poblinkal. To je úleva. Poplašeně koukám, teď určitě dostanu na zadek.
"Už je líp? Zkoumá Velká.
"Taky jsi mohl zvracet někde jinde. Jdu se převléci.“
Nemohl. Já to nestihl. Výprask se kupodivu nekoná.
Sotva venku vykoukne sluníčko, přestěhují dospěláci škrabadlo na balkón. Paráda. Hezky si hovím a celý den pozoruji cvrkot kolem. Nejraději ptáky. Jak asi chutnají? Musím jednoho ulovit. Až poletí kolem, skočím. A je to, místo ptáka padám dolů ze čtvrtého patra. Co teď? Co mám dělat, nejsem pták. Mám sedm životů, tak uvidíme. Kočky pomoooc. Auuu, tvrdé přistání, sice celý, ale packy bolí a jak se teď dostanu domů? Mňau, mňau. Pitomí ptáci. Jdu se schovat do křoví, tady to neznám. Naštěstí mě Vousáč hned hledá. Tak rád jsem zpátky. Vyčerpáním prospím celý den. Vousáč pro jistotu připevní na balkón síť, s lítáním je konec. Musím si najít jinou zábavu.
To umím bezvadně. V kuchyni na stěně jsou tapety, vůbec se mi nelíbí, opravdu bych rád věděl, po kom mají páníčci tak otřesný vkus. Pryč s nimi. Stačí seknout a trhat, jupíí. Jde to skvěle, ale dá to zabrat. Musím se hodně snažit, úspěch však zaručen. Bohužel Velká mou snahu neocení.
"Burbí, nechej toho!!“
Tůdle, ani náhodou, baví mě to. Za pár dní je dílo dokonáno a z tapety jsou jen cáry. Jsem to ale šikulka. O víkendu Vousáč sundá zbytek a stěnu namaluje na fialovo. Tě pic, příšerná barva, že já nenechal tapetu. Pozdě bycha honiti.
Poslední dobou vedou velcí divné řeči.
"Počkej, Burbí, za pár dní dostaneš brášku.“
Tak fakt nevím, je to nějaká nová hračka? To by se mi líbilo. V noci se mi o ní zdá, tak uvidíme.
