Po delší době se dostávám k napsání pár řádků. Dny jsou příliš krátké a čas ubíhá rychleji, než bych chtěla. Taky mě přepadla jarní lenost:).
"Co je u tebe nového?“ banální otázka kamaráda v pravidelné e-mailové komunikaci
V prvním chvíli chci odpovědět pravidelným, nicneříkajícím: „Nic“. Co taky. Mé dny jsou téměř jako přes kopírák. Práce, chvíle bydlení. Práce, domov. Nikam nechodím, žádné vzrůšo se nekoná. Přesto pár novinek v šedé nudě vykutám.
Letos jsem do konce března nabouchala přes dvěstě daňových přiznání a tím se zapsala do Kamilčiny knihy rekordů. Nesnáším růžovou a finanční úřad.
Nová kancelář souvisí s povýšením. Po roce u firmy se stávám vedoucí. Poprvé v životě. Vždy jsem byla podřízená a teď šéfuji. Zvykám si na služební mobil, nesnáším ho. Je dotekový (mám ráda ty klasické s mačkacími čudlíky) a stále s ním bojuji. Volá, komu sám uzná za vhodné, e-maily posílá na chybné adresy. Do určité míry nejsem pánem svého času, řeším problémy, o kterých jsem doteď neměla ani páru. Z kolegyň-kamarádek jsou kolegyně-podřízené, chodí na cigáro beze mě a občas zmlknout, když vejdu do místnosti. Lidé ve firmě, kdysi mě míjejíce bez pohledu, dnes s úsměvem pozdraví. Účet se tetelí blahem, neb je krmen větším množstvím oběživa. Pracovní život je pestrý, někdy až příliš. Na poradách vedení se snažím tvářit chytře i když si připadám jako debil.
Nový psací stůl souvisí s tímtéž. Občas pracuji i doma a konferák v obýváku není můj favorit. Poprosím mužíka o pořízení malého pracovního stolu. Je krásný a zabírá půl pokoje. Mám domácí kancelář a odpočinková část se zmenšila na pár metrů čtverečních. Do postele z kanceláře je jeden krok, slepičí.
Nové boty jsou nutnost. Staré už zažily lepší časy, bosá chodím ráda, leč ne vždy je (ne)obuv společensky přijatelná. Krásou jsou rovny psacímu stolu, funkčností už méně. První den užívání mám patu rozedřenou do krve a z botníku vyhrabu staré, rozšlapané krpály.. Díku bohu jsem je ještě nevyhodila, neb místní bezdomovci jsou velmi rychlí. Tři týdny pajdám se zalepenou patou. Některé novinky jsou zdraví nebezpečné.
Drahá polovička oslaví padesátéprvní narozeniny. Dobře mu tak. Oslava se nekoná, ale stejně ho miluji. Od syna dostává novou peněženku. Jen je zatím prázdná. Náplň sežraly boty a psací stůl. Oslavenec musí počkat do další výplaty.
Překvapení roku, finanční úřad posílá už v půli dubna přeplatek daně, přestože na poslední chvíli posílám opravný formulář, hanba,ostuda. Hluboce se stydím. Účet blahem chrochtá a peněženka si také přijde na své.
Rum vyhrává nad Burbónem, nebo-li mladší kočičák roste jako z vody a má o kilo více, než brácha. Ve snaze poskytnout oběma soukromí kupujeme druhý záchodek, přeci jen určité potřeby jsou intimní a přítomnost dalšího není žádoucí. Kluci to pojmou po svém, na jeden chodí na malou a druhý slouží na tu větší.
Skončila éra nočního doplňování zboží v Tescu. Opět si mohu lakovat a pěstovat nehtíky, nemám ruce pořezané od krabic, spím každou noc a přesto mi duševně nenáročná práce občas chybí. Skvěle čistí mozek.
Na Velikonoce po několika měsících přijíždí ze světa domů obě děti. První večer mají chuť na české pivo, jenže syn má jen eura a dcera libry, cizinci to mají těžké. Doma jsou týden a je to moc prima, málokdy se takto sejdeme celá rodina.
Můj život se skládá z drobných změn, ale celek až tak zajímavý není, prostě život obyčejné ženské středního věku, která občas brblá i když nemá nač.
