Na hraně

Některé výzkumy a průzkumu jsou leda tak k pousmání, nebo k smíchu. Přesto občas  přečtu, abych byla in.:)))

Při večerní procházce internetem jsem potkala článek s názvem „Sex v Česku: Máme to rádi na hraně.“ Dala jsem se tedy do čtení, abych zjistila, zda jsem správný Čech na hraně.

Sex je považován za měřítko kvality života. Safra, až do teď jsem si myslela, že můj život je dostatečně hodnotný díky každodenní dobře odvedené práci. Alespoň ve škole mi to dlouho vtloukali do hlavy. O sexu nepadlo ani slovo, zřejmě jsem měla (ne)kvalitní výuku. Až do osmnácti let jsem byla šrptací panna. Jako jedna z mála ve třídě.

Ženy mají za svůj život pohlavní styk v průměru s pěti partnery. A jé, díky mě je jedna Češka odsouzena být starou pannou. Tímto se jí velice omlouvám. A pro jistotu ještě i té druhé. Je mi teprve čtyřicet šest let. Navíc, holky, nemáte čeho litovat. Pankrác, Servác a Bonifác byli chladní. Horymír chtěl jen na koníčka a s Květoslavem jsem na růžích ustláno neměla. Pět dalších nestojí ani za písmenko.

Muži vystřídají průměrně deset partnerek. Mají to ,chudáci, těžké. Mamuti vyhynuli, loví tedy něžné pohlaví. Pudy jsou prostě pudy. A ty to mají v dnešní době opravdu obtížné. Kdysi stačilo ženskou omráčit kyjem a dotáhnout do jeskyně. Dnes leckdy nestačí k omráčení ani vysoké konto a dotáhnout vyvolenou k oltáři je nadsamčí úkol. Ženy netouží pouze střežit domácí krb a starat se o parchantíky. Chtějí více.

V dnešní době není neobvyklý sex s náhodnými partnery. Náhodný partner? Neznám. Vybírám pečlivě, zaměřím se na oběť a nenápadně svádím. Nechat složitý mechanismus seznamování na náhodě, jsem do smrti bez chlapa. Sex s neznámým mužem přiznává čtyřicet procent žen. Mno, tak se zeptám aspoň na jméno, než se vrhnu do víru vášně. Žádný muž není neznámý, pokud s ním sdílím tělesné tekutiny. Jednorázovky nejsou moje parketa, jelikož poprvé i když stojí, za moc to nestojí. Chce to dlouhodobější zkoumání, souhru, poznat všechny struny rozkoše partnera. Na nové housle taky nelze zahrát mistrovsky na první pokus. Nástroj je třeba osahat, pomazlit a pak teprve nechat zaznít něžné tóny.

Nevěru přiznává třicet čtyři procent žen a padesát pět procent mužů. Blázni. Plzák radí zatloukat, zatloukat. Nepřiznám nic. Muži jsou více nevěrní. Mno jo, kde na to má, chudák ženská, brát čas. Do práce, pak rychle nakoupit. V každé ruce jednu tašku a poklusem domů. Uvařit večeři, napsat s potomky úkoly. Mimomanželský sex leda tak mezi jogurty v hypáči. Popřípadě s kolegou na pracovišti. Je třeba však dbát na bezpečnost práce. Nejsem si jistá, zda nechtěné těhotenství lze považovat za pracovní úraz.

V žebříčku nejlepších milenců najdeme Čechy na jedenáctém místě. Teda, pánové, upřímně řečeno, nic moc. Nejste ani v první desítce. Jak se vlastně pozná dobrý milenec? U potravin je to jednoduché. Kouknu na obal, přečtu složení, množství konzervantů a éček. Ale chlap? Obal mnohdy neříká vůbec nic o obsahu. Chtělo by to čárový kód s délkou penisu, kvalitou spermatu a erotickou stupnicí. Deset – miluji sex, jedna – nic už mi neříká.

Ve finále jsou všechny výzkumy podobného ražení na houby. Když příroda volá, tak do postýlky, holá.