Něco za něco, o tom je život. Jsem tvor (žena) od přírody líný, tudíž pravidlo motivace platí dvojnásob.
Jako čtyřletý capart jsem se naučila plavat. Na brambůrky. Letní den jsme s rodiči lenošili na koupáku. Ve stánku prodávali úžasné brambůrky, mastnota prosakovala z voňavého pytlíku. Jen jedním okem jsem se podívala a už jsem slintala jako bernardýn. Od rána jsem spořádala tři porce. A vyžadovala další. Nenasyta, nenažranec. A tenkrát máti pronesla první motivační větu:
"Sundej rukávky, přeplav bazén a koupím ti další.“
Pro jídlo udělám cokoli. Dvěstě gramový hovězí stejk ? Pokořím i kanál La Manchce. Na základce se na úroveň poživatin dostalo kapesné. Holt, prachy jsou prachy. Za vše se platí. Kapesní paušál byl pohyblivý jako akcie na NYSE (New York Stock Exchange). Dobré známky, uklizený pokoj, vynesený koš s odpadky, umyté nádobí byly aktiva. Poznámky, odmlouvání zase pasiva. Business je business. Nejvýnosnější období bylo v době pobytu máti v porodnici. Otec slavil, hodně. Neměl čas na péči o prvorozenou, vaření a chystání svačin do školy. Dostávala jsem každý den dvacku. V roce 1978 úžasný kapitál. Za pár týdnu přibyl zvláštní bonus, za hlídání mladší sestry.
V pubertě se karty obrátily. Uplácela jsem rodiče.
"Mami, uklidím celý byt a můžu večer na diskošku?“
"Když o víku večer dohlídneš na ségru, tak klidně.“
Business je business. Vyděračka. Já taková nikdy nebudu! Ha, ha.
Dnes už z pozice rodiče chápu. Motivace je motivace. Dětí i manžela.
Mami, můžu večer do hospody?“
Ukliď si ten bordel v pokoji a možná.“
Jaká matka...
Miláčku, koupila jsem ti pivo. Zítra přijdu pozdě z práce, je třeba nakoupit.“
Napíšu lísteček a mužík spokojeně chlemptá pivo
Business je business.
Pokud potřebuji něco více, jako je vymalovat, pověsit obrázek, kupuji rum a peču bábovku. Jsem žena znalá motivace.
Poslední dobou píši svým budoucím potencionálním zaměstnavatelům motivační dopisy:
"Dobrý den,
ráda bych vás pozvala na stejk“
Zatím jsem neuspěla.
