Jízdní řád

          Mám ráda své staré a vyjeté koleje. Jedu si v nich více či méně spokojeně už přes čtyři desetiletí. Občas se loudám a jindy mám tempo rychlíku, který dohání zpoždění a proto nestaví v žádné stanici na trati. Výhybku přehazuji jen zřídka.

        A možná proto nebo právě proto až příliš lpím na pravidlech a zvyklostech, jež pravidelným opakováním zdokonaluji a piluji. Držím se jich zuby, nehty. Jednoduše řečeno-rochním se ve stereotypu, hýčkám si ho a oprašuji, abych následně mohla brblat nad nudností plynoucích dnů, týdnů, měsíců. Ženská nikdy neví, co chce. Jsem tedy ženská, nebo trpím kainofobií (strach ze změn a novot). Možnost, že jsem ženská trpící kainofobií pokládám za naprosto vyloučenou.

        Za léta pečlivě budovaného řádu vznikl úklidový čtvrtek. I kdyby trakaře padaly, nastal konec světa nebo byly zrušeny dny v týdnu, ve čtvrtek popadnu prachovku, vysavač i manžela a nastává velké gruntování. Osvobozen od domácích prací je jen pes, neb ani za dvanáct let se nenaučil vytírat podlahu pořádně dosucha. Večer pak v nablýskaném bytečku usednu s perem a nastává příprava na nákupový pátek. Pečlivě sepisuji seznam potravin, které v domácnosti chybí.

Po pátečním velkém nákupu přichází na řadu velké praní. Jeden pátek pračka odmítla spolupracovat, nelenila jsem a v nedalekém nákupním centru zakoupila valchu. Pro případ náhlého přerušení dodávky elektrického proudu mám na balkoně nachystáno kolo. V pátek prostě musí být vypráno!

      Dalším dnem v týdnu je žehlící sobota. Jakmile v televizi zazní znělka večerních zpráv, upustím vše a vytahuji žehlící prkno a žehličku. Nastala však doba, kdy jsme s mužem zůstali sami dva a na žehlení toho moc není, občas vůbec nic. I tuhle překážku v rámci dodržení žehlící soboty jsem s úspěchem překonala, žehlím věci již vyžehlené. Vytáhnu ze skříně pár svršků a jdu na to. Je sobota, je čas žehlení.

V neděli na mě čeká den svéúdržby. Takové ty ženské (ne)smysly, které ženy konají, aby se líbily jiným ženám. Protože stejně jako tyto ženy i já trpím cacofobii (strach z šerednosti). Trhání obočí, lakování nehtů, oholení nohou. S pocitem dobře vykonané práce pak mohu v pondělí bez obav mezi lidi. A v mém věku snaha o vylepšení obalu už práce opravdu je, za nějaký čas na tuto činnost jen neděle bude málo.

          V kalendáři mám už zapsán přesný harmonogram vánočního úklidu a tak kupříkladu 7.12. bude na pořadu dne úklid kuchyňské linky, 14.12. přijdou na řadu skříně a vše bude završeno 21.12. mytím oken.

Za mlada bývaly středy erotické, dnes jsou erotické jen v případě, že Velikonoce a Vánoce připadnou na středu. V téměř dokonalém jízdním řádu musím ještě obsadit pondělí a úterý. Pak teprve budu (u)spokojena.

       Pamatuji dobu, kdy celý rok, pátek co pátek, byly k večeři párky. Až jednoho dne rodina vyhlásila stávku a všichni členové podepsali petici za zrušení PP-párkových pátků. Z doby dětství mi utkvěly v paměti řízkové soboty a topinkové neděle. Tuto genetickou výbavu pro mírně úchylnou pravidelnost ovlivnit jednoduše nemohu a jsem zvědavá, jak (si) v životě navaří má dcera.