V noci opět spím na jedno oko, už dlouho jsem nespala jako dudek. Celou noc sebou házím, jako kapr na suchu. Ráno vstávám levou nohou, zase budu celý den protivná jako činže. Mám hlad jako vlk, leč téměř prázdná lednička velí snídat sama, o oběd se rozdělit s přítelem a večeři dát nepříteli. Kde nic není, ani smrt nebere. V noci záhadně zmizelo jídlo, jako pára nad hrncem. Lednička vypadá jako po nájezdu stáda kobylek. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Hlad je však nejlepší kuchař a tak žmoulám alespoň suchý rohlík a srkám ranní kávu, zvyk je železná košile.
Venku se čerti žení a lije jako z konve. Člověk by psa nevyhnal a já musím do práce, protože šlechtí. Z toho by jeden dostal psotník. Rychle na sebe hodím nový kostýmek, neb šaty dělají člověka. Na metro utíkám, jako by mi za patami hořelo a stejně dobíhám s křížkem po funuse, ujíždí mi před nosem. Pro jedno kvítí, slunce nesvítí a další spoj přijede coby dup rychleji, než řeknu švec.
Nervozně jako prvorodička sleduji hodinky a čas letí jako splašený kůň. Do kanceláře se přiřítím s jazykem na vestě. Je ve mě malá dušička. Nebude šéfka ječet, jako by ji na nože bral, když se objevím za pět minut dvanáct? Úlevou mi padá kámen ze srdce, nikde ani noha. Nadřízená je na koberečku u vedení. Vrací se po hodině jako spráskaný pes, asi dostala pěkné kapky. Tváří se jako by ji uletěly včely.
Celý den zvoní telefon jako o život, až mám z toho hlavu jako škopek. E-maily padají do schránky jako zralé hrušky. Tak s chutí do toho, půl je hotovo. Komu se nelení, tomu se zelení. Kolegyně budou zelené závistí, že jsem pilná jako včelka. Mlčím jako zařezaná a jen makám jako šroubek.
„Hele, ty nejsi ve své kůži. Jindy ti huba jede o sto šest a dnes ticho po pěšině,“ zjišťuje Lenka.
„Hm, v hlavě mi hučí jako v úle,“ odpovím po chvíli.
„Z tebe to leze, jako z chlupaté deky. Co tě nezabije, to tě posílí.“
„Jasně, dobrá rada nad zlato“ zamračeně zahuhlám.
„S úsměvem jde všechno líp.“
Práce mi roste pod rukama a po obědě už toho mám plné kecky. Jsem vyždímaná jako citrón.
Jako třešnička na dortu přichází SMS syna: „Mami, pošli, došli. Jsem švorc. Jedna kapsa prázdná a druhá vysypaná.“
„Kdo šetří, má za tři,“ datluji odpověď.
„Pozdě bycha honiti.“
Odpoledne se vleče jako hlemýžď. Ručička na hodinkách se nepohne ani o píď. Konečně padla, rychlostí blesku vypínám pc a odcházím vstříc lepším zítřkům. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Neházím však flintu do žita, mráz kopřivu nespálí.
