Deprese Tuplák

    Podzim a narozeniny. Kombinace, kterou si rok co rok užívám a zbývajících třistašedesátčtyři dní se na ni nesmírně těším, je-li rok přestupný o den více. Pravda, mohlo být hůře, měla jsem přijít na svět až kolem Vánoc - Vánoce a narozeniny, to už je na mašli. Já však byla nedočkavá už v matčině lůně, chvátala na svět, netuším proč.Když mě mamka pyšně přivezla z porodnice, první slova otce byla : "Náš kocour je větší."   

      Dva chybějící měsíce mi slouží jako výmluva téměř na všechny mé "neduhy". Nedonošené děti mají problémy s jemnou motorikou, já s veškerou. Jsem totiž MM - manuální mamlas. Veškeré nástroje nemám ráda a (ne)láska je to vzájemná. Vezmu-li do ruky kladívko, zaručeně mi ublíží. Umím leda přišít knoflík. Ovšem pouze podaří-li se mi navléci niť do jehly, což je tak maximálně dvakrát do roka. Jednou jsem flirtovala se šroubovákem, následek milostné avantýry si nosím leta - jizvu na hřbetu pravé ruky. Nůžky a nože v mých rukou oživají tohou spatřit krev, bohužel mou.

    I logika je mi cizí. Russellův paradox holiče "Holič holí ve vesnici všechny muže, kteří se neholí sami." nepochopím ani na smrtelném loži. Obrazová představivost není mou silnou stránkou. Ve škole při hodinách deskriptivní geometrie jsem tiše trpěla, velmi. Profesor trpěl hlasitě, velmi. Můj kreslířský vývoj zamrzl někde na úrovni tříletého dítěte - primitivní kresba postavy. 

Řidičský průkaz jsem získala jen díky vysokému stupni těhotenství a skutečnosti, že mou zkušební jízdu všichni přežili.

      (Ne)malé problémy mám i s veškerou technikou. Hovoří se mnou cizí řečí. Po patnácti letech práce na pc ho bravurně zapnu, vypnu. Lehce vyměním baterky ve vibrátoru (nouze mě naučila, jsou věci, které po muži chtít nemohu). Postupně jsem se s nemalým úsilím naučila ovládat základní domácí spotřebiče : konvici, vysavač a manžela. 

     Orientační smysl mi do vínku nebyl dán, dlouhou dobu sním o implantaci GPS. Orientují se pouze na známých místech (byt,kancelář) i přesto jsem majitelem permanentních modřin - důsledky srážek s nábytkem. Dle modřin na nohou lze zcela přesně určit výšku psacího stolu. Na místech neznámých dostávám monofobii (strach ze ztráty mobilního signálu) - co když zabloudím, kdo mi poradí, v nesnázích pomůže?

    I při konzumaci suchého rohlíku vykouzlím na oděvu mastné fleky. Vařím zásadně v ochranném oděvu - pláštěnce. Při pečení, smažení jsou v pohotovosti obvazy a masti na spáleniny.

 Pořídím si tričko s nápisem : Za všechny své nedostatky se omlouvám, jsem nedonešená.

S přibývajícími lety radost z narození nějak vyprchává, zvyšující se číslo je deprimující. Zvažuji podání petice za zrušení data 1.10. - to letošní už jsem přežila.

     Od půlky září nenápadně rodině připomínám narozeniny. Lety osvědčený recept. Pro jistotu všem posílám hromadnou SMS - oslava se koná v sobotu.

Pátek

Odpoledne i večer trávím u sporáku pečením a vařením. Snažím se o vrchol kulinářského umění, nic se nedaří. Nad pátým plechem mrkvových šátečků zdravou kořenovou zeleninu prospěšnou zraku hlasitě proklínám. Nechtíc nacházím ve skříni dárek, muž ho ještě nestihl zabalit. Další dárek leží spokojeně na poště.

Sobota

Ráno vyráží drahá polovička na poštu pro dárek. Vrací se za hodinu, sám, je státní svátek. Dostávám dárek (ne)překvapení a doručenku české pošty. Poletuji mezi kuchyní a obývákem.

Neděle

Uklízím zbytky po oslavě - hory nádobí a drobečků po celém bytě. Mírná kocovina mě provází na každém kroku.

Pondělí

Pošta poštuje, dostávám druhý dárek. Odpoledne i večer u sporáku, smažím řízky na oběd pro kolegyně z práce. Pozoruji příznaky kuchyněfobie - mám ji plné kecky.

Úterý - den N (narozenin)

Telefon mamky v momentě, kdy vleču do práce plnou tašku řízků, mrkvových nesmyslů, sedím v metru a vypadne signál. Dále SMS tchyně, jeden gratulační e - mail. Blahopřání kolegyň a vedení firmy. Odpoledne si vařím bylinkový čaj s medem a hodím nohy na stůl.

Mám to za sebou, jsem o rok starší, zkušenější, moudřejší ???

Středa

Pár jedinců nevlastnící kalendář přeje až dnes. Budiž jim odpuštěno.