Pátek!!! Vítej věrný druhu na pustém ostrově. V koupelně ze zrcadla na mě něco kouká. Leknu se, ale slušně pozdravím.
Dám si dvojitou porci kofeinu a přesto v metru usnu, sotva dosednu.
V práci zambručím pozdrav a spím dál.
„Hola, Šípková Růženko, práce volá,“ Marťa na stůl pokládá hromadu příkazů na zaplacení.
„Zavři (ji) hubu,“ zívnu.
Náš Muž přede mě staví misku s pečlivě nakrájenýma jablky. Každé ráno v kuchyňce pečlivě ovoce umyje, vykrájí jadřince a vytvoří pravidelné měsíčky. Puňtičkář.
„Kamčo, dejte si vitamíny. Vypadáte strašně.“
Hm, to jsem od chlapa fakt potřebovala slyšet. Umí potěšit.
„Nepotřebuji vitamíny, ale další kafe.“
Nicméně poslušně chroupám ovoce, zcela jistě je k vysokému tlaku milostivější, než další káva.
„Marti, kde máš Lenču?“ židle vedle ní zeje prázdnotou.
„Netuším, nic neříkala, kamarádka jedna.“
Zmíněná přichází s tajuplným úsměvem o půl hodiny později a na všetečné otázky neodpovídá. Vytahuji tajné zásoby sil a pouštím se do práce. V poledne hodím očkem na svůj účet. Přikrášlen přísunem mé i Ivovy výplaty vypadá k zulíbání. Vyloženě mu to sluší.
V místnosti stojí prázdný stůl, už si ani nepamatuji, komu patřil. Časem se z něj stal mlsovník. Téměř každý den některá z nás přinese dobrůtku, mlsání, mňaku a zobeme. Strategické umístění je ideální. Na frekventované cestě k tiskárně. Držet dietu za takových podmínek je náročné. Po obědě vytahuji krabici gumových bonbónů. Během chvilky se shromáždění kolegyň baví poznáváním tvarů. Najdou krokodýla, deštník, prasátko, želvu a dokonce ňadro. Slupnu ho. Dvacet minut vytržení z práce potřebujeme jako sůl. Práce je náročná a jakékoli oživení vítáno s otevřenou náručí.
Hovor se točí kolem plánů na nadcházející víkend. Příjezd ohlásil syn Kuba, rozešel se s holkou, tak jsou mu stařečci dobří. Přemýšlím nad jídelníčkem, co dobrého upeču. Jistě opět přijede i s hromadou špinavého prádla. Víkend u sporáku, pračky a žehličky. Nejásám.
„Ahoj mamčo, nakonec nedorazím. Jdu v neděli na orienťák“ čtu zprávu v mobilu. Telepatie?
„Už jsi objednaná na gyndu?“ další zpráva. Mamka.
„Jdu příští týden.“
„A obvoďák?“
„Nebuď náročná, někdy.“
Vím, že bych měla lékaře navštívit. Na preventivní prohlídce jsem nebyla tři toky. V rodinných genech máme cukrovku, rakovinu, vysoký tlak. Žádná sláva.
V rozumnou šestou hodinu odcházím domů, už nedám ani číslo. S Ivem jdeme na víkendový nákup. Dvě tašky potravin a tisícovka v prdeli. Chudák účet velmi rychle přichází o krásu. Po zaplacení složenek bude ošklivý.
Večer hodím nohy na stůl a věnuji se nicnedělání. Miluji pátky večer s vidinou dvou volných dní. První pracovní týden jsem přežila. Do konce roku zbývá padesát jedna pracovních týdnů, dvěstěčtyřicet pět pracovních dnů, tisícdevětsetšedesát pracovních hodin.
