Opět nastává doba, kdy mnozí musí finančnímu úřadu přiznat své roční příjmy. Provětšinu je to noční můra. I pro mne, neboť problematiku znám jak z pozice poplatníka mající povinnost daňové přiznání podat, tak z pozice účetní. Proto období od ledna do konce března zbožňuji.
Koncem ledna obvykle velmi tichý telefon začne vyvíjet nezvyklou aktivitu a počet hovorů roste rychleji než hospodářská krize. Volají příbuzní a příbuzní přibuzných a jejich příbuzní. Linku žhaví známí i známí známých a jejich známí. Hovory jsou jen s minimálními rozdíly navlas stejné.
„ Prosím tě, neuděláš mi daňové přiznání? Já tomu nějak nerozumím.“
A já jako blbka vždy kývnu:
„Jasně, já tomu trochu rozumím. Potřebuji doklady o příjmech, přehled o platbách na zdravotní a sociální pojištění. V případě dětí rodné listy, potvrzení o studiu a potvrzení o tom, že slevu na děti neuplatňuje druhý rodič,“ sypu ze sebe požadavky jako na běžícím pásu.
Ticho na druhé straně napovídá, že zřejmě hovořím mimozemsky.
„ Jé, to je složité. Můžeš mi to zopáknout, já si to napíši,.“ stejná slova jsem od dotyčného slyšela i roky minulé. Tajně doufám, že do důchodu pochopí.
„Já Ti to raději pošlu na mail,“ navrhuji s ohledem na hlasivky, ceny mobilních operátorů a délky hovoru.
Daňové dýchánky přesouvám do mailové roviny, schránka během pár dnů praská ve švech a hlásí, že je plná. Nejen ona, postupem času už ztrácím přehled o tom, kdo mi jaké doklady dodal a komu ještě to či ono chybí. Zakládám si tedy DDD ( deníček daňových debilů). Pro jistotu používám šifry, kdyby se dostal do rukou finančního úřadu. Jsem znalá zákonu o ochraně osobních údajů.
K má DPP, chybí POZP byla ZSD? (Karel má dohodu o provedení práce. Chybí potvrzení o zdanitelných příjmech. Byla zdaněna srážkovou daní?)
J je vůl, potvrzení ztratil, příští rok ho odmítnout. (I přes tuto poznámku příští rok tomu volovi daně zpracuji.)
Za pár týdnů mám guláš i v šifrách a zakládám DVŠ (deníček vysvětlivek šifer.)
V půli února mi dochází účetní trpělivost. Nechápu, proč DD (daňoví debilové) nechápou, že daňové zákony si nevymýšlím a na daňových únicích se odmítám podílet. V noci se budím hrůzou-jak se probůh daní autorská práva?
V práci je situace ještě horší, ale alespoň mám daňové šílenství placeno. Vzhledem k množství brigádníků a firem vystavuji potvrzení od rána do noci a telefon zvoní téměř neustále. Sluchátko i já si užíváme.
„Dobrý den, dostala jsem potvrzení příjmů a je to blbě,“ zazní naštvaný hlas.
Počítám do deseti a ptám se:
„Dobrý den, pro kterou firmu jste pracovala?“ naprosto přesně znám další scénář rozhovoru.
„Dělala jsem hostesku ,“ zazní přesná odpověď.
„Dobře, podívejte se, prosím, na potvrzení, úplně dole je firma napsána,“ poskytuji návod s cílem pohnout se o krůček dál.
Po dalších deseti minutách konečně z volající vypáčím firmu, jméno a rodné číslo-informace nezbytné k vyhledání v systému. Ucho mi brní a mám chuť třískat hlavou o zeď.
„Co máte vystaveno chybně?“ dostávám se k jádru pudla.
„Na účet mi přišly jiné částky, než jsou tady.“
„Aha, na účet Vám byla poslána čistá mzda, kdežto potvrzuje se mzda hrubá. Když od částky v kolonce jedna odečte daň z kolonky šest dostanete částku na účtě,“ snažím se vysvětlit a zoufale očima hledám pomoc u chichotajících kolegyň. Odevzdaně přikládám sluchátko k druhému uchu. Bude to dlouhý hovor. Následují další vyčerpávající minuty vysvětlování. Hovor končím s pocitem frustrace. Pokládám sluchátko a telefon okamžitě spustí znova.
„Dobrý den, dostal jsem potvrzení příjmu a je blbě.“
Někde mezi tím vším frmolem stíhám udělat vlastní daňové přiznání a hrdě ho odesílám na finanční úřad. Za pár dní zazvoní mobil, neznámé číslo na displeji nevěstí nic dobrého.
„Dobrý den, obdrželi jsme vaše daňové přiznání, bohužel chybí podpis,“ oznamuje hlas na druhé straně.
„Do prdele, hlavně že všem dělám křížek v místě podpisu,“ vyletí ze mě bez rozmyšlení.
„ Tak to jste určitě účetní. Já vám udělám taky křížek, ale musíte přijet formulář podepsat,“ směje se úřednice.
Nezbývá nic jiného, než cestovat na druhý konec Prahy a potvrdit podpisem pravdivost údajů na straně šest v kolonce devět.
Večer sedím na gauči a trhám listy kalendáře Během pár minut je duben, už žádné telefony, žádné formuláře. Všichni se už přiznali.
