Ráno mě probouzí podivný pocit. Něco je jinak. Netuším co a rozčiluje mě to. Promnu si oči a zarazím se uprostřed pohybu. Sakra, to nejsou moje chlupyna ruce.Dlouhé, černé a tvrdé. Zděšeně prohlížím i zbytek těla. Jsem chlap! Boží mlýny melou pomalu, ale proč zrovna takto? Zase tak špatná ženská jsem nebyla.
Neohrabaně lezu z postele, jsem zvyklá na menší rozměry. Musím na záchod. Safra, kdo nechal to prkýnko dole. Po ránu tolik práce. Hmm, ale ve stoje to není zase tak špatné a zcela jistě rychlejší. Ranní hygiena. Na stíny, pudr, řasenku a rtěnku se jen usměji. Oholit tvář je brnkačka oproti holení nohou, podpaží a kačky. Teda, za pět minut hotovo. Geniální. Ze skříně vytáhnu kalhoty, košili, sako a kravatu. Ty jooo, už žádné kostýmky, silonky a lodičky na vysokém podpatku. Začíná se mi to líbit.
Cestou do práce otvírám noviny na sportovní stránce. Nejsem chlap, jsem mimozemšťan, neboť nerozumím ani písmenku. Na hřišti běhá pár bláznů sem a tam za balónem a občas dá někdo gól, nebo taky ne. Po chvíli přistoupí slečna s velkým výstřihem a ještě větším poprsím. Jako správný muž zírám, přesněji snažím se, leč...Ještě včera jsem měla hezčí. Ale ty štekle na nohách ji nezávidím, večer bude máčet chodidla v lavóru.
„Zdravím, starý pardále,“ haleká na mě v kanceláři týpek v obleku. Zřejmě kolega.
„Viděl jsi včera ten úžasný zápas se Spartou?“ pokračuje kravata.
„Ne, koukal jsem na Ordinaci v Růžové zahradě.“
„Coooo?“
Probůh, asi špatná odpověď.
„Musel jsem, společný večer s manželkou.“
Maskuji společenské faux pas.
„Aha, tak to jsi za odměnu pak dostal.“
„Hmmm.“
Rozpačitě raději mizím do kuchyňky na kafe.
„Už jsi viděl novou recepční? Ta má ale kozy.“
To opravdu musím sledovat každé ženské poprsí?
„Jo, viděl. Má špatně oholené nohy. Sukně neladí s halenkou a linku na pravém oku má rozmazanou. Jinak docela ujde.“
Do háje, mužské myšlení silně pokulhává. Mozek má pohlavní schýzu. Velký ženský, malý mužský. Kolem poledne se začínám v obleku potit. Nejvíce přemíru tepla odnáší pohlaví, potlačuji silné nutkání se poškrábat. Závistivě sleduji kolegyně v sukních. Těm je hej, mají větrání. Kostýmky nejsou zase takové zlo. Konečně padla, zvedám se ze židle s touhou být doma a sundat ze sebe kravaťácký mundur.
„Jdeme na jedno, dnes si ho zasloužíme,“ zavelí mladík od vedlejšího stolu.
Pivo? Nepiji pivo, nechutná mi. Nebo ano?
„Já ne, musím pro děti do školky.“
„Ha, ha, od toho máš snad starou. Nekecej a jdeme.“
Hurá! Konečně chápu, k čemu slouží manželky a proč jsem se oženil.
Po pátém pivu už mě nesvědí koule, orientuji se v první lize fotbalu a hladově zírám na barmanku. Domů se dopotácím s kravatou na půl žerdi a nasáklý pivní voňavkou. Hodím nohy na stolek a pustím fotbal. Přece nebudu v práci za vola.
„Sotva přijdeš z hospody už zase čumíš na ten blbý fotbal. Já musela pro děti, nakoupit, uklidit, uvařit večeři. Co kdybys aspoň jednou přišel dřív a s něčím mi pomohl?“
Funguje na vřískající polovičku dálkový ovladač?
„Mno jo, tak já umyju nádobí po večeři.“
„Máme myčku.“
Večer uléhám do postele. Fotbal mě krásně nažhavil, mám chuť se milovat.
„Dej pokoj, bolí mě hlava.“
„Mě tedy něco úplně jiného.“
Kam se na menstruační křeče hrabe bolestivá erekce. Za rohem číhá zvětšená prostata. Naštvaně se otočím ke zdi. Chlapi to vážně mají těžké.
