Čím vším (ne)jsem

      Jsem nositel chromozomu XX a tedy žena. V rodném listě alespoň mám uvedeno pohlaví ženské a úřední listiny nikdy nelžou. Své ženství miluji a užívám si jeho výsad-menstruace, těhotenské nevolnosti, porodu, přechodu, věčného holení nohou a podpaží, bolavých chodidel z vysokých podpatků, nekonečného barvení šedin a utrácení nehorázných sum za krášlicí prostředky, které svůj účel stejně nesplňují. Muži vůbec netuší, oč přichází.               

       Jsem matka dvou potomků a tímto považuji rodičovskou povinnost vůči vlasti za splněnou. Dcera ani syn nebyli v plánu, plánované rodičovství se neplánovaně vymklo kontrole. S podivem přežili mou (ne)výchovu až do dospělosti a já jen se škodolibou radostí čekám, až jednou jejich děti také budou brečet celé noci, odmítat jíst špenát, ovládat umění během pár sekund se ušpinit od hlavy až k patě a v pubertě být nejchytřejší na světě, zatímco rodiče jsou totální idioti. 

     Jsem první manželka druhého manžela. Manželský slib v dobrém i zlém ctím a i když muž má rýmečku neutíkám z manželského boje. Má povoleny občasné návštěvy místního hostince i noční chrápání. Na nákupy muže posílám zásadně jen s lístečkem a poté hlasitě chválím jeho umění nakoupit vše potřebné. Nevyžaduji žádné řemeslné práce typu výměny vodovodních kohoutků, žárovek či pověšení obrázků na stěnu. Jsem vzorná manželka.

    Jsem prvorozená dcera. Od plínek tichá, plachá, uzavřená. S radostí jsem se učila chodit na nočník, později neméně nadšeně navštěvovala jesle i školku. Školu jsem milovala a domů nosila jen samé jedničky. Byla příkladnou jiskrou a pionýrkou. V době puberty jsem si nikdy tajně nepůjčovala matčino oblečení a už vůbec ne řasenku a stíny. Cigarety i alkohol bylo zakázané ovoce, které jsem neokusila. Pokud rodiče opustili byt na delší dobu, vždy jsem umyla okna a vygruntovala celý byt. Pořádání mejdanů mě ani ve snu nenapadlo. Ve snaze potěšit své rodiče jsem jim brzy pořídila vnoučátko a tak se v necelých čtyřiceti letech stali nadšenými prarodiči.

     Jsem o devět let starší setra. Milovala jsem chvíle, kdy kamarádi hráli na schovku, jezdili na kole, pouštěli draky a já pyšně celé odpoledne vozila v kočárku vřískající mimino. Občasnou touhu ho vyměnit za pytlík skleněných kuliček se mi dařilo překonávat. Později mé lásky na rande netrpělivě vyhlíželi nejen mě, ale i sestru. Volba byla jasná, buď rande s doprovodem, nebo vůbec žádné. Na střední škole jsem všem spolužákům s hrdostí ukazovala neuměle pokreslené sešity, které mi sestra v nestřežené chvíli vylepšovala. Dnes už kuličky nehraji, na rande také nechodím a tak mám sestru ráda.

     Jsem účetní už dvacet let. Ve škole jsem matematiku nijak v oblibě neměla a k účetnictví jsem se dostala jako slepý k houslím. I dnes mě dokáže okouzlit neustále honění termínů DPH, uzávěrek i strany MD a Dal. Mezi nejkrásnější období patří leden až březen, kdy mohu trávit dny i noci nad daňovými přiznáními. V toto dobu mám jistotu, že si na mě vzpomenou všichni známí, kteří se musí přiznat. Množství jejich telefonátů, smsek a e-malů předčí narozeniny, Vánoce i Nový rok.

    Jsem kuchařka. Pokud beru v úvahu vaření jen o víkendech, pak jsem dosud připravila asi 1700 jídel. Snídaně, svačiny a večeře raději nepočítám, neb na to nemám žaludek. Ve volných chvílích studuji recepty a rodince pak připravuji hody v podobě kance na šípkové omáčce, kachně na pomerančích, polévky z mušlí či lanýžů k večeři. O víkendu vstávám za rozednění, rozpálím pec a upeču chléb. Hovězí polévku servíruji vždy s domácími nudlemi a játrovými knedlíčky. Polotovar považuji za neslušné slovo.

    Jsem autorka, přesněji autorské batole. Nejistě, váhavě, nesmělými prvními krůčky skládám písmenka ve slova a sem tam se podaří i nějaká věta. Časem se snad naučím i chodit. Jako každé malé dítě potřebuji vodit za ruku, pochválit i naplácat na zadek. K psaní mě přivedl kamarád. Jen stále nevím, zda ho za tento počin miluji, nebo nenávidím. Počáteční hra s písmenky se pomalu stává drogou.

      Jsem oslíček otřes se. Pravidelně natřesu dětem, finančnímu úřadu, sociální pojišťovně, zdravotní pojišťovně, mobilnímu operátorovi, kadeřnici, bytovému družstvu, RWE, plynárnám, Tescu, Albertu, Hypernově, Bille, úvěrovým kartám až jsem z toho celá otřesená.

     V noci jsem snílek a ráno si sny nepamatuji. O víkendech jsem lenoch a v pondělí se mi nechce do práce. V zimě jsem zalezlá pod peřinu a na jaře se mi zapalují lýtka.

       Jsou dny, kdy nevím kým být dříve. Jsou dny kdy nevím, kým jsem. Jsou dny, kdy chci být nikým. A vůbec netuším, kým ještě budu muset být?