Zákaz propagace komunismu a nacismu

Od 1. ledna 2026 začala v České republice platit novela trestního zákoníku, která do zákona výslovně vkládá zákaz propagace komunismu vedle již dlouho trestané propagace nacismu.

Dosud trestní zákoník explicitně jmenoval především nacismus a extremistická hnutí, zatímco propagace komunismu se pohybovala spíše v právní šedé zóně. Nová úprava to mění: kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí směřující k potlačení lidských práv a svobod – včetně komunismu či nacismu – může být potrestán až pěti lety vězení.

V roce 1989 jsem byl studentem vysoké školy. Nebyl jsem politicky aktivním studentem, byl jsem prostě studujícím studentem. Sametovou revoluci jsem ale prožil aktivně – s kolegy jsme lepili a rozváželi plakáty, demonstrovali jsme na náměstích v Brně i v Praze. Měli jsme strach, když jsme procházeli kordonem příslušníků veřejné bezpečnosti, a zároveň jsme prožívali euforii z opojné doby, kdy se zdálo, že se svět skutečně mění k lepšímu.

Kdyby někdo podobný zákon navrhl krátce po roce 1989, nejspíš bych ho tehdy přivítal. Možná bychom dnes měli jiného prezidenta, možná i jiného premiéra. Především by šlo o jasné a včasné vymezení se vůči režimu, který systematicky ničil svobodu a odpovědnost.

Dnes na mě však tento zákon působí spíše rozpačitě až trapně. Má jít o vyrovnání se s temnými stránkami naší historie. Ano, komunismus jako ideologie způsobil ve 20. století obrovské utrpení a omezení svobod a je logické, že je jeho propagace postavena na stejnou úroveň jako propagace nacismu. Měl by to být krok, který posiluje ochranu demokracie a doplňuje právní rámec.

Jenže zároveň vyvstává otázka, zda tento zákon nepřekračuje hranici svobody projevu. Zda nejde proti tomu, co má ve skutečnosti chránit. Kritici upozorňují, že formulace zákona je příliš vágní a může postihovat nejen extremistickou propagandu, ale i legitimní diskusi o idejích, historickém kontextu nebo akademickou debatu. Skutečný dopad nové normy se navíc ukáže až v praxi a v rozhodování soudů. Co už bude považováno za propagaci? Kde končí historická reflexe a začíná trestný čin? Může se názor stát trestným činem?

Lidé, kteří dnes hlasitě bojují proti komunismu v době, kdy jim za jejich názor nic nehrozí, mohou být „stateční“, jak jen chtějí. Často to však spíš působí jako snaha získat laciné politické body a tvářit se jako ochránci demokracie. Mám silné podezření, že kdyby měli proti komunismu bojovat v době, kdy byl skutečně u moci, raději by drželi „zobák“ a nahlas hlásali úplně jiné teze.

Ve své podstatě je celý zákon spíš bojem proti „obálce knihy“. Obálka, podle které byla kniha na první pohled rozpoznatelná, se zakáže – ale samotná kniha zůstane. Jen dostane novou obálku, méně nápadnou a z hlediska zákona lépe přijatelnou. Bude ta kniha lepší, když ponese název neomarxismus, liberalismus, ekologismus nebo obecný „dobroismus“ všeho nevyžádaného druhu?

Já bych dal přednost boji proti špatné knize samotné než proti její obálce. Jenže to by vyžadovalo mnohem víc práce, odvahy a přemýšlení. A to je vždycky těžší.

Obrázek chatgpt podle návrhu autora článku.