Upíří apokalypsa

Určitě už jste se s nimi setkali. Na pohled se jedná o milé a příjemné lidi. Chtějí jen vaše dobro – alespoň to říkají. Není jim zatěžko vám poradit, ať už o tu radu stojíte nebo ne.

Určitě děláte něco špatně – oni to vidí – oni vám poradí. Pomohou vám dělat to správně. Oni to vědí, znají, oni v tom mají jasno. Oni nepochybují, nemýlí se – nikdy. Nositelé jediných správných názorů. Pustíte je k sobě blíž. Proč byste se jich měli bát? Nejsou to přece žádní agresoři, ale milí a hodní lidé, kteří vám chtějí pomoci.

Přijdou blíž, podáte jim prst a oni zatnou drápky. Obejmou vás do svého láskyplného ha­dího sevření. Ukážou vám své jedové zoubky. Dají vám ochut­nat svou opojnou medicínu, z níž vás pěkně rozbolí hlava. S nimi poznáte význam rčení: pít někomu krev. Nemusíte se ale bát – oni vám krev pít nebudou. Nejsou to opravdoví upíři – jsou to jen psychičtí upíří. Jsou to pachatelé dobra všeho nevyžádaného druhu. Oni vám nejdou po krku. Oni chtějí jen vaši energii – vycucat ji do dna.

Aby z vás upíři vysáli energii, používají různé zbraně. Ukážou vám, že nejste dost dobří, a zřejmě ani nikdy nebudete, vlastně nic nevíte ani neumíte. Měli byste se tedy od nich učit. Můžete se ale učit jak chcete, nikdy nebude dost dobří. Další silnou zbraní je lítost – oni jsou slabí, nemocní a chudí – vy jste naopak silný, zdravý a bohatý. Měl byste se tedy s nimi nebo někým jiným potřebným podělit o to, co máte, starat se o ně, aby mohli žít šťastně a spoko­jeně až do doby, dokud neumřete. Vůbec nejsilnější zbraní psychických upírů je vyvolat ve vás pocit viny. To kvůli vám se mají špatně, to kvůli vám oni trpí. Jste vinní minimálně sto generací dozadu i dopředu za jejich utrpení.

Když přijdete na to, že se v společnosti a blízkosti upírů necítíte vůbec dobře, že jejich pomoc vám nepomáhá, že nejste sto docenit jejich upřímně míněné rady, že vás jejich trvalá přítomnost unavuje a vyčerpává, nejspíš se je pokusíte poslat pryč – odehnat. Pak se milí upíři začnou divit. Jak můžete být k někomu tak hodnému, sna­ží­címu se vám pomoci, tak zlí? Vždyť oni chtějí jen vaše dobro – oni chtějí vlastně dobro všech. Oni jsou však ochotni vám odpustit a napravit vás – stačí, když je přijmete zpět a necháte si od nich zas pít krev – pro­miňte – jen tu vaši, jejich ušlechtilého zájmu skoro nehodnou, vis vitalis – životní sílu.

Čistých upírů není ve společnosti moc – tak maximálně jeden – dva lidé ze sta. Nová doba však dává těmto upírům nové možnosti. Už nemusí hledat nějaké slabé a hodné jedince, kteří je nechají se na sobě přiživovat. Mohou plivnout jedovou slinu i na ty silné. Mohou sát energii celým skupinám lidí. Mohou se sdružit do skupin, které budou vysávat nejen jedno­tlivce, vybrané skupiny lidí ale celou spo­lečnost. Je spousta míst, kde parazité mohou napad­nout svého hostitele a ten jim bude za to ještě tleskat.

Většina lidí se snaží v životě něco vytvořit – udělat něco, co má smysl, co tu třeba po nich zůstane – i kdyby to nebylo vidět a bylo to skryto třeba jen v jejich dětech nebo v lidech, co je znali. Psychický upír se naopak snaží na těchto lidech přiživovat – vydělávat na jejich práci nebo tu práci nějakým způsobem mařit. Nejlepší pozice pro tyto lidi jsou tedy ty, kde mohou o něčem rozhodovat něco řídit bez toho, aby něco vytvářeli.

Neschopný manažer pije svým podřízeným krev, protože to oni jsou vinni tím, že jeho podnik nevydělává a jeho oddělení neplní cíle. Politik slibuje, aby se mohl přisát k zlaté žíle státního rozpočtu. Když se mu zdá, že málo teče, pustí občanům trochu žilou zvýšením daní. Lékař – upír produkuje nemocné. Další oblíbené pozice pro upíry jsou kritik, cenzor, správce etického kodexu, ochránce a budovatel morálky, ekolog spasitel, úředník s důležitým razítkem, ochránce lidských práv či alespoň bonzák na internetu. Tito lidé nemusí nic tvořit, ale mají moc nad těmi ubožáky, co se o něco snaží. Jedno jejich roz­hodnutí a nejede vlak, nestojí dům, člověk je pohaněn a jeho dílo je spáleno na pomyslné hranici.

Je podivné, jak nespravedlivá historie na upíry zapomíná. Jak oni jen uměli jiným lidem pít krev, pálit knihy, mučit čarodějnice, pálit kacíře a nikdo si je nepamatuje. To ten trouba, co přes všechno protivenství, postavil kated­rálu, toho si pamatuje celý svět. No, není to nespra­vedlivé?