Strašidelný zámek? Spíš uspávací kulisa k cukroví

Štědrovečerní pohádka Záhada strašidelného zámku ukázala, kam se až dá dojít, když se tvůrci nebojí klesnout až na úplné dno. Výsledkem je dílo tak nevýrazné, že po něm nezůstane vůbec nic – ani strach, ani radost, ani kouzlo.

Pohádka slibovala záhadu a strašidelný zámek. Ve skutečnosti nenabídla ani jedno. Strašidla nebyla strašidelná, záhada nebyla záhadná a zámek působil spíš jako kulisa pro „strašidelno pro začátečníky“. Napětí se nedostavilo, protože nebylo z čeho. Vše bylo čitelné od první minuty – kdo je dobrý, kdo zlý a jak to celé dopadne.

Nejčastější reakce diváků se dala shrnout jedním slovem: nuda. Ne ta klidná, vánoční, ale ta, kdy si během pohádky začnete kontrolovat telefon, dolévat víno a ptát se sami sebe, jestli už to náhodou nekončí. Když má být vrcholem večera pohádka, která slouží jen jako zvuková kulisa ke cukroví, je něco špatně.

Postavy byly další slabinou. Ploché, bez emocí, bez chemie. Princezna byla hezká. O to větší hrůza byl princ. Hrdinům nebylo proč fandit, padouchů proč se bát. Všichni tam prostě byli, aby se něco stalo – ale nic skutečně zajímavého se nestalo. Humor byl sterilní a dospělému divákovi nenabídl vůbec nic navíc. Dětem bohužel asi taky ne.

Záhada strašidelného zámku nebyla vyloženě špatná. Byla víc než to. Začátek byl originální, ale tvůrci z možná dobré myšlenky nedokázali nic vytěžit. A právě to byl největší problém. Ta pohádka byla po úvodních scénách prázdná. Bez myšlenky, bez odvahy, bez napětí, bez magie.

V pohádce se objevily dokonce akční scény, ale vůbec netuším pro jaké ubohé publikum byly určené. Zaznělo v ní dokonce pár morálních frází – jen tak, aby se řekly. Bylo mi jasné, že to bude špatně, už když jsem zaslechnul slova ministra o hospodářském růstu.

Z diskusí i sociálních sítí je cítit jedno: lidi už mají dost bezpečných pohádek bez myšlenky a bez kouzla. Pohádek, které nikoho neurazí, ale také nikoho neosloví. Jako by se tvůrci báli temnoty, emocí i skutečného kouzla. Jenže právě to dělalo starší pohádky nezapomenutelnými.

Pohádka měla být výpravná – svým způsobem i byla. Pro mě osobně peníze za tuto pohádku byly vyhozené. Komerční televize produkují někdy propadáky, ale asi radost jim nedělají. Věřím tomu, že takovou „skvělou“ pohádku na štědrý večer by si nemohly dovolit.

Veřejnoprávní televize hospodaří s penězi, které si vynucuje na občanech. Z těch prý krev neteče. ČT může být spokojena – na pohádku se dívalo asi dva milióny diváku. Co na tom, že minimálně jeden a půl miliónu diváků bylo unuděných, ne-li přímo naštvaných. Ředitele kvůli tomu přece neodvolají.

Štědrovečerní pohádka Záhada strašidelného zámku byla možná horší než propadák. Protože na propadák si aspoň vzpomenete.

Obrázek chatgpt dle návrhu autora článku.