Dovolím si citovat myšlenky z článku, který napsal RNDr. Eduard Kelemen:

Složitost vztahů mezi prostředím a naší představou světa začne být patrná, když si uvědomíme, že naše představy o světě vznikají na základě interakce a aktivity milionů nervových buněk, které jsou uzavřeny a izolovány v tmavé kostěné jeskyni naší lebky, bez přímého kontaktu s vnějším prostředím.

Jediné spojení se světem zprostředkovávají nervové impulzy, přenášející signály ze smyslových orgánů. Smyslové orgány neodrážejí detektované vlastnosti prostředí, ale interpretují je.

I tak si myslím, že v objektivní realitě žijeme.

Podobné experimenty se dělaly před desetiletími. Dvojštěrbina, kde zaznamenáme informaci kudy elektron proletěl, ale dodatečně se můžeme rozhodnout jestli se na ní podíváme. To pak ovlivní jestli ne/můžeme uvidět interferenční obrazec. Princip si už nepamatuju, jen ten závěr, že pozorovatel je nutný pro existenci reality, tedy Kodaň.

Dvojštěrbinobý efekt, jsem popsal již mnohokrát a stále se hlásají bludy.

Dvojštěrbinou se nepohybují fotony, nýbrž světelné vlny v gravitonovém éteru, proto je možné sledovat na stínitku interferenční obrazec, ale pozorování není vůbec podmínkou, aby tam ten obrazec vzniknul.

Na rozdíl od "fotonů", elektrony štěrbinamí opravdu prolétávají, ale protože produkují elektromagnetické vlny, tak můžeme rovněž pozorovat intrferanční obrazec, ale není to rovněž podmínka, můžeme tento obrazec vyfotografovat.

P.S.: Jinak mě baví lidi, kteří meditují, jestli objektivní realita existuje, a přitom neví, co to je. On totiž neví skoro nikdo. :-)

Podle jedné teorie je to všechno jen nějaká projekce do našich myslí. Na tohle téma napsal kdysi nádhernou povídku Stanislav Lem, kde obyvatelé žili v nádherném světě. Ale komusi se podařilo objevit lektvar, po němž se odbourala slupka vnějších vjemů a objevil se svět mnohem méně nádherný. Vylepšováním lektvaru se konečně dalo sestoupit až k samému jádru - skutečností byla holá pustina, kdy ve větru a sněhu se potácely zubožené trosky lidí.

Já myslím, že to tak určitě bude. Vezměme si za příklad jednoduchou, v podstatě binární záležitost. Máme tu bezpochyby více než milion pozorovatelů, kteří pozorují, že Babiš naprosto nehorázně a účelově lže. Pak tu máme přibližně jeden a půl milionu pozorovatelů, kteří Babišovo lhaní nepozorují. Nebo je takové pozorování naprosto míjí. Obě tyto skupiny žijí nějakou svou naprosto odlišnou realitu a jedna není schopna pochopit tu druhou.

O ne, obě strany se shodnou, že Agrofert čerpal dotace, ale jedni v téže objektivní realitě vidí něco nekalého, jiní zase něco prospěšného. Obě strany by se ale mohly shodnout na tom, že žalovat do Brusele se nemá (objektivní nadrealita).

Je to hezký, až na to třeba, že Schrodingerova kočka je nesmysl, a taky ji Schrodinger vymyslel proto, aby na makroúrovni ukázal, jaký nesmysl je superpozice stavů. :-)

Ale i v Kodaňské interpretaci kočka nemůže být současně mrtvá i živá, protože pozorovatelem je tu už detektor radioaktivity, a už dopadem na něj vlnová funkce kolabuje. To, že pro lidského pozorovatele nekolabuje, je jen lidská neznalost.

Blíže blog

Nevědecké pohádky moderní vědy III - "náboženství" Schrödingerovy kočky: https://fikacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=734840

Hezký blábol, obávám se, že vůbec nejste kompetentní se k tomu vyjadřovat vzhledem k vašemu fyzikálnímu "vzdělání"