Čeho je moc, toho bývá příliš

Množství bývá významných činitelem ve fyzice i chemii. Existuje kritické množství, při němž se rozběhne chemická reakce nebo i řetězová jaderná reakce. V lidské společnosti má množství lidí také svůj potenciál a výbušný význam.

V dnešní době žije na Zemi asi 7,5 miliardy lidí – nejvíce v dějinách. Růst populace se začal zrychlovat v 17. století. V dnešní době je už o něco nižší, ale i tak stále velmi význam­ný. Když si ho zaneseme do grafu, bude to vypadat nějak takto:

Vidíme, že v posledních stoletích lidská populace neroste lineárně ale exponen­ci­álně. Kdyby u tohoto grafu nebyly žádné popisky, nevěděl bych, že jde o lidskou populaci a měl bych se k němu vyjádřit z hlediska chování takovéhoto systému, napadlo by mě, že se jeho chování vymklo kontrole, byly porušeny nějaké regulační mechanismy, došlo k fázové změně či prudký růst systému aktivovaly nějaké nové, do té doby neznámé zdroje či síly.

Budoucí vývoj takového systému může spočívat v saturaci – dosažení maxima a posléze udržování jakési dosažené hodnoty, pokud se neobjeví nové zdroje, které ho posunou ještě výš. Je ovšem také možné, že zdroje, které růst aktivovaly, najednou dojdou a exponenciální křivka se stejně prudce, jak šla nahoru, propadne zase dolů.

Vzhledem k tomu, že se jedná o křivku růstu lidské populace, je zřejmé, že kritické zdroje budou zdroje energie, fosilní paliva, nerostné suroviny, dostatek potravin a hlavně dostatek vody. Když zdroje budou docházet, dá se očekávat, že lidé budou spolu o tyto zdroje bojovat, budou se masivně stěhovat z oblastí, kde je jich málo do oblastí, kde je jich ještě relativní dostatek. Rozvoj civilizace pak může následovat velmi rychlý pád – stejně rychlý nebo i rych­lejší, než byl vzestup.

Podle Wikipedie každých 110 h na světě přibude milión lidí. Není to však v těch nejvíce vyspělých zemích, jak by se mohlo zdát, ale právě naopak v těch méně vyspělých až zaosta­lých zemích. Ve vyspělých zemích růst populace spíše stagnuje či dokonce klesá. Zatímco v Evropě vzrostla populace od roku 1900 asi 1,3x, populace v Africe vzrostla za stejné období 10x. Vyspělý svět totiž nejen drancuje nerostné bohatství po celém světě, ale zároveň v místech svého zájmu, v rámci své „humanity“, svou vědou, medicínou a technologií silně ome­zuje dětskou úmrtnost a jiné mechanismy přirozené mortality. To by samo o sobě nebylo špatné, kdyby nárůst populace, provázel i nárůst její vzdělanosti a soběstačnosti a nikoliv závislosti na cizí pomoci.

Na světě to nejlíp funguje, když zodpovědní rodiče, zplodí děti, z nichž se časem stanou samostatní a zodpovědní jedinci, kteří jsou opět schopni se postarat o sebe i své děti. Když ale přičiněním „humanity“ vznikne populace dětí, které se nenaučí o sebe starat a očekávají, že je navždy budou živit jejich biologičtí rodiče anebo jejich náhradní rodiče ve formě státních i nestátních institucí, vznikne masa lidí, která se bude vždy něčeho dožadovat, ale nic nebude chtít dát na oplátku zpět. Když jim to jejich země nebude chtít dát, prostě se to pokusí vzít nebo si půjdou svůj „nárok“ na bohatství uplatnit tam, kde je ho, podle nich, dostatek.   

Ekonomové mají růst populace rádi, protože je to cesta, jak snadno dosáhnout ekonomic­kého růstu „zadarmo“. Tak třeba v Německu přijetí miliónu migrantů, zvedlo prý ekonomický růst aktuálně o 0,3 % a v příštích letech má být tento růst ještě větší. A to ti migranti nemusejí ani pracovat. Stačí, že dostávají peníze od státu, které pouštějí do oběhu a vytvářejí spotřebu. Tento ekonomický růst je tak založen na tom, že je v Německu více lidí, kteří tam utrácejí peníze.

Nevím, jestli jsem ten systém dobře pochopil, ale k tomuto typu růstu ekonomiky nejsou ani potřeba migranti (ty jsou jen ne zcela efektivní katalyzátor). Stačí tedy, když nám stát dá na hlavu a měsíc třeba 10000 Kč, které budeme muset povinně utratit a ekonomika bude růst jak divá. Stát získá vyšší daně a všichni budou spokojeni. Dokonalé perpetuum mobile. Jen aby státu ty peníze nakonec přece jen nedošly. Přece jen každé perpetuum má své mouchy a tření.

Ovšem, že obchodníka (nadnárodní společnost) nezajímá, jestli zákazník platí za zboží penězi, které si vydělal, ukradl nebo získal od státu. Okamžitý zisk je pro něj stejný.

Problém s růstem populace je v tom, když neúměrně narůstá počet lidí, kteří zdroje užívají, oproti těm, kteří je vytvářejí. Druhý problém je v tom, že lidé, kteří si navyknout užívat zdroje a přitom je nevytvářet, mají tendenci je brát právě těm, co je vytvářejí. Kolaps takového systému je pak dříve či později nevyhnutelný.

Pokud má Evropa zůstat centrem vzdělanosti, pokroku a ekonomické prosperity, je třeba, aby ji neovládli lidé, kteří chtějí jen využívat sociální systémy bohatých zemí, lidé, kteří ji chtějí dobýt, dle vlastních slov, přes dělohy svých žen a lidé, kteří jim v tom chtějí v rámci „vyšších“ multikulturních ideálů pomáhat. Je ale také potřeba, aby se určité evropské země, navyklé z minulosti na koloniální blahobyt, odnaučili těžit z bohatství jiných zemí a přestali jim za to poskytovat „humanitární“ pomoc přinášející trvalou bídu. Země již nepotřebuje víc lidí, co by ji ždímali, ale víc lidí, co by pro ni něco udělali.

Do nového roku 2017 tak přeji Všem, hodně zdraví, úspěchů, a abychom si zachovali, co nejvíce zdravého selského rozumu!