To je pochopitelně nesmysl, že je vesmír přesně vyladěn, aby v něm vznikl inteligentní život. Věc je ve špatném předpokladu, že život by nebyl možný, kdyby byly konstanty jiné. Nebyl by možný takový život, jak ho známe my, ale netušíme, jestli by nebyl možný jiný život.

Je zcela nepodložený předpoklad, že při změněných konstantách by nemohl vzniknout život a inteligence vůbec. Nevíme naprosto nic o tom, jak by vesmír vypadal, kdyby byl jiný. Mohl by třeba v jiném vesmíru existovat život ve větší míře a daleko inteligentnější.

My prostě známe jen jeden případ a úplně svévolně a sebestředně si vymyslíme, že v jiném by nebyl, i když o tom víme kulový. Tedy celý antropický princip je tedy založena na holém výmyslu. Není to ani vědecká hypotéza, je to pavěda. :-) Antropický princip neříká nic o vesmíru, jen je výrazem naší omezenosti. :-(

Pane Szeruda, vaše slova

"Není vyloučeno, že v našem vesmíru se vyvinul život prostě proto, že i ve své nejjed­no­dušší formě umož­ňuje vyšší úroveň pozorování okolního světa, než je běžná u neživé hmoty" ukazují nový, neotřelý pohled na vznik života. Problém ale máte v tom, že tím vesmíru přisuzujete božskou vlastnost, schopnost se sám o sobě vyvíjet - vesmír uviděl potřebu mít pozorovatele, tak je vyvinul. Je to nesmyslné už vůči 2. termodynamickému zákonu, nejzákladnějšímu zákonu vesmíru, podle kterého se zvyšuje entropie a snižuje uspořádanost, a který tím je v příkrém rozporu se vznikem a existencí života

Já jsem zažil jiný božský názor, totiž to, že hmota je věčná, a kromě jiných atributů jedna její vlastnost je vývoj a to až k dokonalému komunistickému nadčlověku. Jak jistě sám víte, pro instalaci tohoto ateistického názoru bylo zavražděno na 100 milionů lidí.

Dole v diskuzi se mluví o vlastnostech a hodnotách fundamentálních entit. Náhodně by jejich hodnoty mohly být od mínus do plus nekonečna, ovšem, ony jsou tak vyladěné, že umožňují stabilní vesmír, včetně kamenných planet vhodných pro život. Jenda z nejkurióznějších konstant je kosmologická konstanta, kladná odchylka od nuly mezi kolabujícím a expandujícím vesmírem, s hodnotou 10^-120, kdyby byla o řád vší, nebo nižší, nikdy by stabilní vesmír nevznikl ( pro srovnání pro ty, kdo neovládají matematiku, ve viditelném vesmíru je 10^80 atomů).

Dále bych těm jejichž mantrou je "věda nic než věda" chtěl připomenout, že věda pouze a jen popisuje, měří a matematicky vyjadřuje vesmír, ale není schopná říci proč je, odkud je, proč má takové vlastnosti a hodnoty jaké má.

Souhlas, Vesmír má takové vlastnosti, aby v něm mohl vzniknout život. Jsme toho ostatně zatím jediným důkazem. Prostě vznikl takový život, jaký v existujících fyzikálních parametrech vzniknout mohl. Nic víc, nic míň.

Není žádný důvod se domnívat, že kvůli životu někdo musel fyzikální parametry nastavovat nebo dokonce měnit (jak, čím). A už vůbec není nutno pro existenci Vesmíru našeho pozorování.

Výsledek našeho snažení je zatím poznání, že na jedné jediné planetě vznikla infekce schopná vytvořit něco, co jinde není. Proč a jak přesně to zapadá do kontextu Vesmíru si zatím představujeme, ale nic neznáme a asi ani nic nejsme schopni poznat, popsat a zdůvodnit svoji existenci. Kvantová teorie má víc společného s našim myšlením, než s vědeckým popisem fungování Vesmíru. Vždyť je tak mladá.

Mně se jeví ty "povídačky" o pozorovatelích dost pochybné. pozorovatelem je prostě jakákoliv kvantovaná částice s kterou jiná kvantovaná částice interaguje. Chce snad někdo tvrdit, že pozoruje všechny atomy ve vesmíru a ty právě proto existují?

+1

Antropický princip je pouze filosofie, ne věda.

A fyzikové vždy zjišťovali, že vše je jinak, než tvrdili jejich předchůdci. Například i Einsteinovy teorie potřebují upravit, platí možná jen do rychlosti 300 tisíc km. A pak pomocí nových teorií se snadno zjistí, proč je tak náš vesmír vyladěn. Ale řekl bych, že ty konstanty nejsou konstanty, jen se nám to zdá, pouze v tom místě, kde mají konstanty určitou hodnotu, mohl vzniknout náš život.

Filosofie je, s dovolením, také věda.

>Univerzum bez vedomi postrada vyznam.<

Jak typicke pro lidi, ze vse vztahuji na svou moznost uvedomovani. Trochu mi to pripomina onoho kreacionistu, ktery pokladal banan za dukaz Boziho umyslu protoze se cloveku hezky vejde do ruky. Proc se vsak do ruky nevejde ananas uz nedokazal vysvetlit. Mne se osobne nezda teorie, ze by vesmir cekal pramiliony let az zinteligentneji nejake opice na planete Zemi. Spise se klonim k nazoru, ze vesmir kasle na to co si o nem myslime.

karma

Jakési "reverzní" inženýrství neposkytuje vždy správný "obraz", tj že nelze cosi hotového vzít a žasnout, jak hezky to deterministicky sedí z "přednastavených hodnot domýšlením. Samozřejmě že to sedí, protože je to výsledek nějaké počáteční situace, která, kdyby byla jiná, výsledkem bude zcela něco jiného se svým zakonzervováním hmoty s minimem "udržovací" energie z vlastních interakcí, z čehož se zákonitě odvíjí vlastní limit šíření informace a to vše směřuje k rovnováze, tj ke stabilitě. Rádi separujeme nedělitelné, dosazujeme nekorelující hodnoty a vycházejí nám nesmysly, z kterých hledáme východisko skrze náboženství, tak jako rádi porovnáváme svým měřítkem případný jiný život z jiných podmínek jiného vesmíru, který raději zamítneme jako nemožný pro tušenou odlišnost a nekompatibilitu vnímání reality. Víru v plán si posichrujeme tautologií dvou principů, aby se snadněji indukovaly náboženské představy jakéhosi nejvrchnějšího, který dávkoval v odměřeném množství - nic proti náboženské víře, ale, lapidárně, chce-li se tvářit jako vědecká, musí budovat na důkazech a poskytovat je ke kritickému posouzení atd. Vědomí, jako důsledek interakce s okolím, jehož kvalita je dána kvantitou deterministických procesů, asociačně provázaných, aby byl jakýkoliv podnět dohledán v podobné zkušenosti, tj v nejvíce podobném modelu, něco vypovídá o minulosti, která, pokud by existovala jako dimenze, nebylo by nutné si ji "elektrochemicky" ukládat jako zážitky přichystané k porovnání a rozhodování, tj že kdyby minulost byla dimenze, mozek by pracoval v cela jiném principu, kromě toho, že by vůbec nemusel existovat...s tím souvisí i štěrbinový pokus, který vůbec nemá nic společného s kouzelným pronikáním do minulostí či budoucnosti, ale je to prachobyčejná projekce superpozice kvantového stavu systému a přesně tak se také chová a je toho využíváno. :-)

Já bych šla ještě dál - proč ty konstanty a zákony jsou zrovna takové, že vesmír vytvořil mě?

Ty konstanty, o kterých je řeč, jsou:

rychlost světla c

Planckova konstanta h

gravitační konstanta G

hmotnost protonu mp

hmotnost elektronu me

elektrický náboj elektronu e

Hubbleova konstanta rozpínání vesmíru Ho

průměrná hustota vesmíru a další.

Kdyby byla gravitační konstanta větší, hmotnost hvězd a planet by byla větší a byla by kratší i doba jejich existence, život by nestačil vzniknout. Kdyby byla menší, nebyly by supernovy, nevznikly by prvky těžší než železo. Kdyby elektromagnetická síla byla větší, poklesla by svítivost hvězd, kdyby byla větší, hvězdy by svítili intenzivněji, ale kratší dobu. Kdyby slabá jaderná síla byla větší, všechen vodík by se přeměnil na helium, kdyby byla menší, vodík by nevznikl. A tak to je se všemi konstantami. V tom jsou odborníci celkem zajedno. Rozcházejí se v tom, co z toho kdo vyvozuje. Někteří říkají: "Třináctkrát za sebou bylo taženo číslo našeho losu, to se přeci může stát." Jiní jdou dále.

Dávám + s jednou poznámkou k zamyšlení : opravdu můžeme po jednom století pozorování považovat Hubbleovu konstantu za neměnný parametr našeho vesmíru ?

Ještě je třeba rozlišit mezi vznikem života jako takového (tedy čehosi, co je schopno se vlastním "úsilím" množit) a vznikem inteligence, která je schopná pozorovat. Mezi tím je hodně velká propast.