NEadoptovaní rozzlobení mladíci z Afriky

Snad jen úplný ignorant by mohl sledovat boje nejen IS,  ale i dalších „rozzlobených mužů“  s ledovým klidem.  Vlastně to ani nejde minout, když tisíce uprchlíků a běženců se snaží dostat do Evropy.

Mě to také nenechává klidnou. Denně číst, kde se víc a víc rozpíná IS, nebo co se děje v Sýrii, kolik lidí připlulo (nebo také nedoplulo) ke břehům Evropy atd. Prostě to nemůžu ignorovat.

Článek o mladých rozzlobených afrických mužích mi opět připomněl jak ten náš „vyspělý a moderní“ svět opravdu nemůže „zachránit“ všechny.

Denně si vzpomenu na svou kamarádku Lenku, která už před 13 lety byla dobrovolnou koordinátorkou adopce na dálku v Keni.  Jejich organizace byla jedna z mála u nás, která si z darů pro děti na svou činnost nevzala vůbec nic. Stavěli a staví dodnes školy v Keni, podporují jednotlivé děti a snad to funguje stejně jako tenkrát. Jejich lidé jezdili do Keni za své a měsíc nebo i déle koordinovali činnost přímo na místě.

Když byla v Keni Lenka, výdaje si platila sama a letenky ji uhradil sponzor (letecká společnosti z UK). Vím, že byla ochotna si i letenky zaplatit, pokud by sponzor cuknul.  Co kdy dělala a dělá, je to se zápalem a nadšením. Možná bych to nazvala jinak. Její práce pro Keňu byla vášní. Vášní, která věřila, že dokáže pomoci a změnit aspoň malinko svět.

Dnes je takových organizací podle Wikipedie jen u nás 10, které podporují vzdělání a zdravotnictví v Africe. Od Arcidiecézní charity až po "Lenčino" Centrum Narovinu.

Věřím, že také OSN, kromě toho, že má velké shromáždění 193 států, je schopno z peněz, s kterými disponuje, pomoci.  Bohužel mám v poslední době pocit, že OSN už dnes nezmůže vůbec nic.  Pouze zakazovat návrhy jak zabránit pašerákům s kocábkami vydělávat na uprchlících.

Problém je, že útočníci ať z jakéhokoliv státu a důvodu se žádné OSN neptají. Jen prostě spoléhají na humanitu a morálku těch „vyspělých a moderních“ států, že nepřijde odveta. A když ano, tak rozhodně to nebude rychle. Prostě až se to všechno x krát projedná a možná někdy odsouhlasí.

Neměla bych v pomoci dětem v Africe  opomenout ani UNICEF.

Nejen tyto zmíněné organizace se snaží ulehčit život v Africe a dalších tzv. rozvojových zemích.  Celosvětově takových organizací existuje určitě stovky, možná i tisíce.

A tak mě napadá …

Na Zemi je 244 států. Z toho plus mínus (podle „úspěšnosti“ IS a dalších) v Africe 53 s více než 900 miliony obyvatel.

Ne každá africká země je doslova „pralesní“ země.

Ne každá dítě, nebo člověk v Africe dostává nějakým způsobem podporu od těch „rozvinutých“ zemí.

A ne každá africká země produkuje mladé, rozzlobené muže, kteří se přidávají k teroru na ostatních.

Když se podívám, ve kterých zemích působí třeba právě adopce na dálku, je tam mizivé procento těch, kde jsou tito bojovníci.

Tak snad alespoň v těch kde podporujeme vzdělání a zdravotnictví vědí, že pokud budou sami chtít,  dokáží vypěstovat obživu. Nemusí terorizovat ostatní, aby přežili. A že i když nejsou často podmínky v afrických zemích právě pohostinné, jsou k životu.

Evropa a vlastně ani zbytek světa nemůže zachránit Afriku, i když se v omezených možnostech snaží.  

Bohužel, ale někteří rozzlobení muži, nejen z Afriky, mohou naprosto rozložit Evropu. 

Odkazy

Adopce na dálku

Seznam afrických států

Počet mírových misí OSN