Lidská práva v Číně politiky trápí, ale na naše kašlou

Občas se vynoří informace o dětech, které v zahraničí odebírají českým rodičům tamní úřady.  Naposledy včera, dětí v Norsku.

O tomto případu je napsáno dost, matka se nechce vzdát a o své děti bojuje téměř všemi prostředky.

Snaží se to řešit jak v Norsku, tak přes naše nejvyšší státní orgány. Zatím marně.

Články, nejen o tomto případu si můžete přečíst například tady.

Zaujala mě ale zcela jiná, na první pohled nesouvisející, záležitost.

Ty děti mají své cestovní pasy (jsou povinné). Tento doklad, podle údajů MZV mimo jiné deklaruje, že jste pod ochranou České republiky.

Jak tato ochrana  vypadá, pokud se jedná o odebírání dětí v zahraničí českým rodičům vidíme zcela jasně, a to nejen na tomto případu.

Kromě poslankyně Chalánkové, která opakovaně vznáší dotazy na ostatní politiky, je to evidentně příliš netrápí.

Norsko je přece demokratická země, a tam se chyby nedělají. Stejně jako v té naši demokratické zemi. Taky jsme bez chyb?

V souvislosti s těmito událostmi mi přijde diskutabilní, jak se politici přímo „bijí v hruď“  v řešení lidských práv v Číně, Rusku a kdo ví kde ještě.

Neřeším, zda jsou tam práva potlačována nebo ne.  Toto není v tuto chvíli meritum věci (jak by zkonstatovali právníci).

Pokud ale poukazují naši politici na lidská práva v jiných zamích, jak je možné že se stejnou vervou „neperou“ o lidská práva svých občanů?

Samozřejmě, že jednání na úrovni států trvá nějakou dobu, ale celá věc se řeší již přes 3 roky!

Řekla bych že 1 095 dnů je celkem dost na to, aby se dalo konstatovat  "kašlou na lidská práva těchto českých dětí".

Teorie o lidských právech je politikům dobrá, střet s vlastní realitou je ale evidentně příliš nepálí, pokud se jedná o naše občany.