Krásné vyznání!

jo.. taky jsem to prožila... s dědečkem.. vychoval mě..

Rozumím...

Objímejte pevně, Jarmilo.  Vím o čem píšete, prožil jsem podobné s babičkou a později i s její dcerou - mojí tetou. Krásně napsané a .

Je mi líto, že jste si musel projít takovou zkušeností hned dvakrát. Děkuji za milou pochvalu.

Je to smutné.

Jenže mi to připomíná, že nikdy nevíme co se stane, kudy ten náš život povede.  Každý okamžik je vzácný a je opravdu zlé utrácet čas zbytečnostmi. Chvíle strávené se svými nejbližšími jsou ten nejvzácnější dar, který nevynahradí nové tričko, nový telefon, tablet. Právě ty okamžiky, jsou později předmětem vzpomínání, rozhodně ne věci. Neumím to vysvětlit neteři a synovci, kteří koukají spíš na to co dostanou, než na to co prožijí. Pevně věřím, že jednou na to přijdou a doufám, že to bude ještě před tím, než si pořídí své vlastní děti, protože dnes i když jeden z nich je na prahu dospělosti to pořád ještě nechápou.

Souhlasím s Vámi. Těžko si děti v dospělosti vzpomenou na virtuální chatování či hraní her na PC. V životě jsou důležitější reálné prožitky vnímané všemi smysly. Vůně opečeného buřtu, čerstvě vykopané hlíny, pohlazení od blízkého člověka, společně strávený čas

Vím, o čem píšete a přeji vám všem, hodně sil 

Děkujeme

Zrovna to prožívám s maminkou. Sice nás ještě poznává, ale jinak se vrací do dětství a pokud by nebylo tatínka, tak nevím.....Jsou to hrozné konce.

Hrozné konce a hlavně nespravedlivéČlověk se dožije úctihodného věku a místo, aby zaslouženě odpočíval a užíval si nejbližších,  o sobě vlastně ani neví

Je to krutá nemoc, naštěstí u nás zatím nikoho nepostihla.

Zlobí mě ale, když někteří diskuteri ji připisují autorům.