- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
že nemáte ujasněny pojmy "víra" a "církev". Víra totiž může být svým způsobem snadno dostupná i pro ateistu, který do kostela ani nepáchne, protože víru vnímá spíše v obecné rovině - jako něco, co nás přesahuje (a to bez ohledu na to, co "to" je). Pokud jde o církev (ve smyslu instituce) - pak ano, tam už jsou nasnadě některé otázky, které si v článku kladete
že jste chodila "do náboženství" a tohle všechno Vám nevysvětlili. Já jsem konvertita, chdil jsem dva roky na katechismus a mám poměrně jasno ve fungování církve. Přesto byla na počátku víra. Opravdu může být věřící a nemusí chodit do kostela. Ale jednoho dne mu přijde, že ta jeho víra není úplná, pokud ji nesdílí. Proto se začne poohlížet po nějakém společenství. Je jich mnoho a každé se trochu liší. Vybere si jedno, ideálně po zralé úvaze, a to přijme, protože mu nejvíce vyhovuje (případně nejméně vadí). Jde o to, že jakákoliv církev je společenstvím lidí, kteří mají své přednosti i zápory. Všechno ostatní je o praktikování. Jistě není moc přínosné, chovat se jako hovado a spoléhat na svátost smíření. Ale to už je na každém z nás, jak k tomu budeme přistupovat. Mše svatá je slavností, která vyvrcholí přijímáním. Proto se zpívá, proto se pokleká. Je to symbolika, připomínka, oslava. V jednom ze svých předchozích blogů jsem psal o Bibli, třeba Vám to trochu pomůže. Díky za článek.
Tak z toho textu je patrné, že nevyrůstala v křesťanském prostředí. Pokud rodina tímto způsobem nežije a pouze aby uspokojili babičku tak dávají dcérku do náboženství, přičemž jí nikdo nic pořádně nevysvětlí a na svém okolí vidí že to neberou vážně, tak asi těžko se dá předpokládat že z dítěte vyroste věřící člověk.
Tipnul bych si to navíc na katolické vyznání, v tomhle prostředí je typické že spousta lidí je tzv. vlažných, tj. náboženství je to pro ně spíše formální záležitost založená na určitých zvycích.
máte v tom pěkný guláš, používáte dohady jako fakta což není zrovna dobrá metoda ale v něčem máte pravdu víra se nedá vynutit ta buď je či není ale hlavně není přenosná s člověka na člověka, každý má tu svou neboť víra v Boha je velmi osobní a intimní pocit který je těžko sdělitelný, většinu těch fám co jste použila papouškují lidé co víru nemají či to připomíná víru pohledem díťete
Chápu Váš postoj, pokud Vás nutili do náboženství, člověku to asi vše o víře zhnusí. Já jsem na tom byla naopak, nějak jsem k duchovnu inklinovala, ale u nás to bylo zakázané a vysmívané(zakázané ovoce nejlíp chutná). Po revoluci mi bylo 17 let a byla možnost si to vyjasnit. Setkala jsem se se kupinou lidí, kteří to, co hlásali, také dodržovali. Kromě toho jsem i já sama zkusila mluvit s Bohem a zjistila jsem, že to jde. Bylo to bezva období, které mě hrozně bavilo - získávat nové duchovní zážitky, i když zpětně některé věci hodnotím jako nezralé. Také se už dnes nedívám na umělé oplodnění jako na něco špatného při respektování embrií ne jako materiálu, ale jako skutečných lidských zárodků. I u jiných věcí mám dnes víc pochopení a méně kritiky, než počátečním stádiu obratu. To je asi podstatné slovo. Obrat. Znamenalo to pro mě začít se dívat na život Božíma očima a začít vnímat, že mě má rád. Přeju Vám svobodu v životě a nenechte se obrat o to dobré, pokud Vám to někdo vnucoval špatně.
To jsou asi hlavní charaktery tohoto článku.
Výborný článok.
Ten rozpor ako s homosexuálmi je napríklad aj pri umelom oplodnení, dokonca o to viac, že evanjelická cirkev od r 1985 pripúšťa metódy asistovanej reprodukcie, RKC nie . Sa mi páčilo, ako v televízii vystúpili silne veriaci RKC rodičia s dieťaťom narodeným práve metódami asistovanej reprodukcie ICSI / teda to, čo RKC odmieta / a vyhlásili, že sú nadalej silne veriacimi členmi RKC - len nemajú čas na to, kým prehodnotí RKC svoj postoj k asistovaným reprodukciám, ono aj v prípade prehodnotenia Zeme ako stredu vesmíru to trvalo príšerne dlho :)
Takže tvoria šťastnú rodinu a neriešia, kedy zmení cirkev svoj postoj :))