Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Porozchodová pouť do vlastního nitra (na cestě do Santiga de Compostely)

Před pár týdny jsem přišla o práci a pár dní nato i o partnera. Věděla jsem, že pokud zůstanu doma, převálcuje mě to a tak jsem sebrala sebe a své zlomené srdce a přinutila se někam vyrazit.

Původně to měly být nějaké hory u nás – toulat se po kopcích a spát pod širákem, aby mě to vyšlo co nejlevněji, jenže všude po republice lilo jako z konve a ani v následujích dnech to nemělo být jinak.

Na stole mi ležel časopis nalistovaný na článku o poutích do Santiaga de Compostely, který jsi mi krátce před naším rozchodem přinesl.

Já sama už jsem na tzv. Caminu (camino znamená španělsky cesta) byla dvakrát, jednou jsem šla z Porta podél pobřeží ke španělským hranicím a pak se otočila a po vnitrozemské poutní trase se zase vrátila zpátky (neměla jsem tehdy tolik dnů dovolené, abych pouť dokončila). Podruhé jsem šla skrz hory Asturie z Ovieda až do Compostely po Camino Primitivo. Krátce předtím, než jsme se s bývalým partnerem poznali.

Zkusmo jsem se podívala na letenky a po chvíli pátrání po možnostech jsem našla spoj z Vídně do severošpanělského Santanderu za 300 Kč – v neděli tam a další neděli zase odsud nazpět. Rozhodnutí k tomu je koupit už mi netrvalo dlouho a za pár dnů jsem seděla v buse směr vídeňské letiště. Čekal mě týden pouti po Camino Norte – víc jsem si dovolit nemohla.

Na cestě vedoucí nejprve Kantábrií a pak Asturií jsem moc poutníků nepotkávala a to mi vyhovovalo. Potřebovala jsem být sama jen se svým zármutkem. Kouzlo Camina spočívá v tom, že i když se zhroutíte v slzách, musíte se pak zase zvednout a pokračovat v cestě, pokud nechcete hladoví nocovat zrovna na tom místě, kde se nacházíte. I když vás to strašně bolí, prostě musíte jít dál.

Stejně jako v životě.

Druhou noc jsem strávila pod širákem a den nato mě kdesi v kopcích napadlo svou cestu zdokumentovat a na svůj starý a nakřáplý telefon jsem začala natáčet vlogy.

Trasa vede skrz venkov a převážně menší vísky, ale občas jsem procházela i většími městy a v nich jsem potkávala spoustu párů vedoucích se za ruce. Opravdu bych řekla, že sever Španělska je místem s největší koncentrací tohoto jevu, protože jsem jich viděla strašně moc.

Vybavuju si, jak hřála tvoje dlaň, když jsi mě vzal za ruku. Milovala jsem, když jsi to dělal, obzvlášť v těch okamžicích, kdy jsme se krátce předtím nepohodli. Byla to tvá nabídka ke smíru, ujištění, že tu i tak pořád jsi. Kdybys věděl, jak léčivé to bylo pro mou vyděšenou duši. Nikdy jsem ti to neřekla, jako spoustu dalších věcí a často jsem tohle gesto ani nebyla schopná přijmout.

Musel jsi v našem vztahu tolik mrznout.

Někde uprostřed týdne jsem potkala Denise z Nového Zélandu, která se ztratila na rozcestí. Společnými silami (a hlavně s pomocí navigace) jsme našly, kudy pokračovat a šli společně několik kilometrů do Comillas, kde měla Denise tu noc zajištěné ubytování. Denise byla čerstvě v důchodu a z pouti byla dost otrávená. Říkala, že už jde Camino poněkolikáté, ale vždy šla s někým dalším. A že teď jde poprvé úplně sama a vůbec si to neužívá. Pak mi vyprávěla, jak ji při cestě sem na dvou letištích kontrolovali na přítomnost drog a zamýšlela se nad tím, proč to tak je. Nakonec sebekriticky přiznala, že to bude asi tím, že je dost hubená a ve svém poutnickém oblečení vypadá jak bezďák. Denise, která působila trošku nafrněně a na Caminu přespávala výhradně v hotelech (protože ubytovny dle ní byly kentus) tohle prohlášení krásně polidštilo.

To jsem ještě netušila, že mě čeká to stejné při cestě zpět na letišti v Santanderu. Týpek mi otřel papírkem na několika místech oblečení, z obou stran dlaně a pak mi nařídil, abych mu otevřela batoh. Byl dost nepříjemný. Fakt jsem mu přála, aby si užil ten smrad z týden propoceného oblečení- zejména ponožek, který se na něj z batohu vyvalil. (P.S. Drogy nenašel).

Na druhý den jsem poprvé zatoužila po větší lidské společnosti a předposlední noc se ubytovala v albergue (typická ubytovna pro poutníky na Caminu – sdílené ložnice zpravidla s palandovými postelemi, stojí většinou v rozmezí 10-20 euro/noc). Albergue Triskel v La France byla tu noc téměř plná a sešla se tu fajn parta lidí. Tři starší páry – Francouzi, kteří postupně procházeli trasu Camino Norte každý rok po týdnu, manželé z Kalifornie a z Nizozemska. Dvě sólo cestovatelky – jedna starší paní a mladá Japonka – ty si šly ale brzy lehnout a k našemu večernímu potlachu se nepřidaly. A pak kluk z Německa Sebastian, který si ke mně později přisedl a popovídali jsme si. Camino Norte se v Oviedu napojuje na Camino Primitivo, které jsem šla před třemi lety, tak jsem mu o něm vyprávěla. Moc po něm toužil jít, ale zlobila ho kolena a Primitivo je horská trasa. Ptal se mě, kde budu nocovat další noc, ale já už jsem o další družení nestála a ani se mi nechtělo vysvětlovat, že neplánuju jít až do Compostely a zítřek je můj poslední den na Caminu. Takhle mi to stačilo.

Kdesi na silnici pár kilometrů před Llanes jsem po strašně dlouhé době pocítila někde u srdce záchvěv radosti. Radosti z pouhého faktu, že jsem naživu, že dýchám čerstvý vzduch a můžu procházet tuhle nádhernou zemi.
Z žití z vlastního pramene.

Potřebovala jsem tě ztratit.

Potřebovala jsem prožít tuhle obrovskou bolest, abych si skrze ní mohla některé věci uvědomit. Nikdy jsem tě k sobě opravdu nepustila. Povedlo se mi to snad jen dvakrát – při tvém nešťastném výroku, po kterém jsme si v objetí společně pobrečeli a já ti pak svěřila jednu svou hroznou vzpomínku z dětství a pak až
ve chvíli, kdy už jsem o tebe přišla. Donekonečna jsem tě odstrkovala, když jsi se snažil přiblížit. Bylo to příliš děsivé. Kolik napětí a nedorozumění to do našeho vztahu přineslo. Jak moc ti to muselo ubližovat.

Ta ztráta mi pomohla cítit. Cítit věci, které jsem v minulosti cítit nemohla a musela je potlačit, abych vůbec byla schopná přežít to, v čem jsem vyrůstala. Těch zranění bylo na jednoho člověka přehršel a tys jejich důsledky prostřednictvím mě zažíval, i když jsi za ně nemohl. Křičela jsem na tebe všechnu svou bolest a kopala do tebe, protože jsi byl nejbližší člověk, jaký tu kdy byl. A ty jsi i tak dlouho zůstával.
Až ti došly síly.

Já už taková být nechci.

Konečně si začínám dovolovat být slabá a zranitelná. Konečně si uděluju svolení říkat si o pomoc.

A dovoluju si plakat. Protože je toho hodně, co musím oplakat.

A jak zpívá Radůza: „Chci oplakat to dobře...

... a pak už se s tím nevláčet.“

Život – tak bezvýhradně můj, mám jen ve svých rukách.

Beru všechnu tu bolest a přetavím ji v něco dobrého, něco zdravého, něco MÉHO. To předtím jsem já nebyla.

Najednou se přede mnou začínají objevovat úplné nové možnosti a cesty, které jsem předtím nemohla vidět. Otevírá se mi úplně nový svět. Ale o tom vám povím až příště.

Před pár týdny jsem se ocitla totálně rozbitá na životní křižovatce. Stejně jako později na Caminu, kde jsem potkala Denise.

Ale teď už navigaci potřebovat nebudu.

Cítím, že jdu správně.

Fotogalerie

P.S. Pokud by vás zajímaly moje vlogy z Camina, tak je najdete tady: Odkaz (kompletně všechna videa včetně praktických informací o tom, jak to na Caminu chodí nahraju v průběhu následujících dnů)

Autor: Sylvie Řiháková | pátek 14.6.2024 8:00 | karma článku: 15,41 | přečteno: 416x
  • Další články autora

Sylvie Řiháková

Vzpomínky šikanovaného dítěte

Jako malá dostala k narozeninám velkého hnědého plyšového medvěda. Nejdřív sedával v koutě jejího pokoje, ale později si zvykla mít ho místo polštáře a spávat mu v nohách. Dávalo jí to pocit bezpečí.

15.7.2024 v 8:03 | Karma: 14,95 | Přečteno: 421x | Diskuse | Osobní

Sylvie Řiháková

Dívka, kterou ostatní neviděli

„Šla babička do městečka, koupila tam dvě vajíčka...“ odříkávají spolu s bráchou a kreslí přitom na namrzlé okno kroužky coby vajíčka. Každý jedno. Bráchovi se to líbí a chichotá se. Je leden a sedí spolu na zadním sedadle auta.

10.7.2024 v 8:02 | Karma: 20,24 | Přečteno: 585x | Diskuse | Osobní

Sylvie Řiháková

Odpuštění

Po skončení případové konference mne zastavuje na chodbě jeden z členů týmu, který pracuje s lidmi po těžkých úrazech. Dáváme se do řeči. „Některý lidi maj tak strašně těžký osudy, že se sám sebe občas ptám, proč tomu tak je.“

28.6.2024 v 8:01 | Karma: 11,04 | Přečteno: 337x | Osobní

Sylvie Řiháková

Tak kdo je tady vlastně osel?

Stojím na ohrazené pastvině, kde se to hemží malými dětmi a jejich učitelkami. U plotu postává několik přivázaných oslíků, kteří nevzrušeně přežvykují trávu. Průvodkyně začíná s výkladem. To má být časem i moje role.

19.6.2024 v 8:39 | Karma: 10,49 | Přečteno: 276x | Diskuse | Osobní

Sylvie Řiháková

Jak jsem byla (téměř) napadena na pozici vychovatelky v dětském domově (II. část)

Když jsem jela uprostřed týdne do práce, pípla mi smska od R., v níž bylo kusé sdělení, že v důsledku neplnění školních povinností starších dětí jim až do jejího návratu má být zakázána veškerá elektronika.

28.2.2024 v 16:18 | Karma: 36,17 | Přečteno: 3202x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Kompletní OH 2024 v Paříži díky televizi Telly

15. července 2024,  aktualizováno  22.7 8:34

Získejte 100 televizních kanálů na 30 dní zcela zdarma díky internetové televizi Telly. Součástí...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

14. července 2024  15:17,  aktualizováno  17:04

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média....

„Katastrofa pro Ukrajinu.“ Trumpův výběr viceprezidenta rozklepal Evropu

16. července 2024  10:28,  aktualizováno  12:04

Jméno J.D. Vance naznačuje, kam by se mohla ubírat zahraniční politika Spojených států v případě...

Cizinec, který nožem útočil na Žižkově, se přihlásil policii. Hrozí mu 10 let

22. července 2024  15:39

Na policejní stanici se v pondělí přihlásil pachatel, který minulý týden útočil nožem na pražském...

Harrisová v průzkumech za Trumpem mírně zaostává, jeho tábor už útočí

22. července 2024  15:36

Viceprezidentka Kamala Harrisová, která se po nedělním odstoupení prezidenta Joea Bidena z klání o...

Bouřky udeřily hlavně v jižních Čechách, vznikají už i na Moravě. Hrozí kroupy

22. července 2024  6:50,  aktualizováno  15:34

Vlnu veder ukončila studená fronta, která přechází od západu. Do Česka dorazily bouřky, první z...

Žena ze soucitu posílala podvodníkům peníze, za půl roku ji obrali o tři miliony

22. července 2024  15:28

Táborští kriminalisté obvinili dva muže a dvě ženy z podvodu, za což jim hrozí až osm let vězení....

Kompletní péče o pleť v jedné tyčince? Podle Manufaktury to jde
Kompletní péče o pleť v jedné tyčince? Podle Manufaktury to jde

Na cestách může být péče o pleť a pokožku náročná. Abyste s sebou nemusela neustále nosit denní a noční krém, sérum, balzám či masku, přišla...

  • Počet článků 40
  • Celková karma 14,43
  • Průměrná čtenost 2548x
Píšu o tom, čím mne život cvrnkne do nosu a mám chuť to sdílet se světem

Můj kanál na Youtube: https://www.youtube.com/@SjakoSylvie (zaměřený zejména na sdílení cestovatelských výprav a práci se zvířaty - koně, osli, psi... včetně zooterapie)

Pokud Vás v mých článcích něco osloví a budete se o to chtít se mnou podělit, můžete mne kontaktovat zde: s.rihakova@seznam.cz
 
Ať se Vám u mne líbí.

Seznam rubrik