Je to smutné, ale s dětmi z DD mám podobnou zkušenost. Neznají hodnotu - ať už je to cit, zážitek nebo oblečení. Cit téměř neznají, všeho ostatního se jim dostává v nadměrné míře.

Já jsem proto, aby si to děti užili. Mata Hari je pro děti z dětského domova tou nejlepší životní lekcí. Kolik z nich se poté, co vyjdou z dětského domova může dát na šiknou dráhu prostituce anebo špionáže a zde uvidí, jak by mohli skončit. Mě by taková maličkost, jako radující se děti z dětského donova nevytočila, ale za kýčovitý mainstreemový muzikál bych ve zralém věku, když bych už měla co odžito, nevyhodila ani kačku. Nešla bych na něj dokonce i když bych dostala zadarmo vstupenku a měla zaplaceno jakožto kritik. Mám totiž alespoň elementární estetický vkus a z Maty Hari bych odešla po prvních pěti minutám děti ne děti. Je to kýč. Stačí si zmrknout pár ukázek na youtube.com a každému je to jasné.

Mne by tedy dvě řady neukázněných dětí vytočily doběla a je mi úplně jedno, odkud by byly.