Pokud někdo něco v uplynulých letech pořádně zpackal, pak ten, kdo všechno rozhodoval o výstavbě a opravách komunikací, zvláště dálničních magistrál. V tomto ohledu se snad pokazilo vše, co se dalo.
Náprava se, přes dílčí úspěchy, nedaří. Pro politiky a následně stavaře práce jak na kostele. Nedávná vyjádření ministra dopravy Dana Ťoka mohla veřejnosti přeci jen vlít trochu optimismu do žil.Po letech se mají znovu střihat pásky na dalších kilometrech dálničních tahů a v horizontu dekády by podle slibů mělo vzniknout 344 kilometrů nových dálnic a rychlostních silnic. V porovnání s chudými roky skoro neuvěřitelné množství. Veřejnost se však k optimistickým odhadům staví skepticky. Důvodů má dostatek. Tak třeba po úplném Pražském okruhu se už dávno mělo jezdit, dnes ale jeho dokončení nefiguruje ani v dohledu deseti let. Anebo ještě v roce 2006 Brňané věřili, že z moravské metropole se na hranice s Rakouskem po dálnici svezou v roce 2011. Omyl. Dnes platí termín 2027! A takových příkladů je spousta.
Čím to? Proč to jinde jde, proč se někde mohou dálniční mosty přes moře stavět v horizontu měsíců, mnohakilometrové dálniční tunely v průběhu dvou, tří let, nezbytné opravy magistrál se stihnou klidně přes noc? Mnoho otázek, ještě více „objektivních“ odpovědí. Vázne výkup pozemků, původní projektová dokumentace nevyhovuje dnešním požadavkům a v rámci úspor ji mnohdy dávají do kupy praktikanti, než se koplo prvně do země skončila platnost původních studií o vlivu stavby na životní prostředí a na nové se tak musí znovu dlouhé měsíce čekat, povolovací řízení je těžkopádné, komplikované a dlouho trvá, výběrové řízení finálního dodavatele je na dlouhé lokte a konečné rozhodnutí je odsouváno mnohdy kvůli námitkám neúspěšných uchazečů, když je dodavatel konečně vybrán, hledá sám vlastní subdodavatele, přičemž mnozí z nich jsou již vázáni jinde, anebo potřebnou techniku si už půjčil někdo jiný. No a když je vše konečně připraveno a bagry se mohou zakousnout do země, přijdou žaloby různých ekologických sdružení, o kterých soudy rozhodují dlouze, předlouze! Stačí?
Věřit, že se tohle snadno změní je vlastností nenapravitelných optimistů. Politici se nyní zabývají novelou stavebního zákona, projednávají i zákon o liniových stavbách. S jeho přijetím je spojováno mnoho očekávání. Novela by měla podstatně zjednodušit povolovací řízení, či třeba snížit náročnost majetkoprávního vypořádání. Záměr dobrý, leč odborníci varují, že liniové stavby, tedy stavby dálnic a rychlostních komunikací, takový zákon stejně nezkrátí. Pokud je to tak, potom zase někdo něco nedodělal a přijatý nezbytný kompromis zrodil neplnohodnotné „dítě“.
Opravdu se zdá, že Černého Petra drží v rukou politici. Ti navíc, proč to nepřiznat, často rozhodují pod vlivem silných lobbistických skupin. Jen politici však mohou přispět k nápravě. Čím dříve, tím lépe. Brzd, které blokují dopravní stavby je prostě příliš mnoho! Za dané situace je tak skoro zázrak, že jsou výdaje na výstavbu kilometru dálnice v porovnání s rokem 2008 dvakrát nižší. Dalším zázrakem je, že stát momentálně disponuje značnými prostředky, jimiž je odhodlán financovat plánované dopravní stavby v míře, jakou minulost neznala. V této souvislosti si vzpomínám na publikovaný názor, že v tolik omílaném závazku dávat 2% HDP na zbrojení, by se daly započítat i náklady na dopravní infrastrukturu. Mě osobně se takové vyčlenění prostředků na obranu do něčeho, co má smysl a poslouží lidem víc, než sofistikované zbraňové systémy, určené primárně k zabíjení, hodně líbí. Pokud znovu zasednu do senátorských lavic, na toto téma se určitě zaměřím!
