V úterý 4. srpna jsem se zúčastnila pietního aktu u Okřídleného lva na pražském Klárově. Na pietní akci byli přítomni kromě politiků, vrcholní zástupci naší armády i velení NATO, kardinál Dominik Duka a především řadoví občané.
Přišli jsme proto, abychom si připomenuli, že československé letectví, včetně letectva vojenského, slaví v tomto roce sté výročí. U pomníku jsme vzdali hold československým pilotům, bojujícím proti fašismu na frontách druhé světové války. Po ukončení pietního aktu následovalo Slavnostní setkání u příležitosti 100 let od vzniku Československého letectva a 100 let od vzniku R.A.F.v Senátu v Hlavním sále Valdštejnského paláce.
Za dobu jednoho století do letounů mnoha typů usedly nesčetné posádky, jejichž členové by vytvořili předlouhý zástup tisíců československých a v posledních letech českých letců. Mistry svého řemesla byli od počátku. A také skutečnými vlastenci. Vždyť pouhopouhé dva dny po vyhlášení samostatného Československa, tedy 30. října 1918, ustanovili v Praze letečtí důstojníci rakousko-uherské armády českého původu Letecký sbor Československé armády. K dispozici měli jen málo letadel, další dodali spojenci, ale a to je moc důležité, velice rychle začaly letouny dodávat československé továrny! Na to jistě nesmíme při oslavách stého výročí československého letectví zapomenout. Je totiž neuvěřitelné, že naše země dokáže již sto let vyrábět, jako jedna z mála zemí světa, nejen komponenty strojů, ale celé kompletní letouny. Uvědomujeme si vůbec, že jsme skutečně letecká velmoc? Vždyť slovy odborníků umíme vyrobit vše, elektroniku, vývoj a výrobu motorů, kde patříme mezi světovou extra třídu, až po hotová letadla pro civilní dopravu, sport, výcvik i vojenské užití! To je také důvod k hrdosti, nezapomínejme na to. A je dobře, že sto let shromažďované zkušenosti dokážeme v plné míře zužitkovat i dnes. Jen v loňském roce patřil export v odvětví leteckého průmyslu se svými 42 procenty růstu mezi exportně nejrychleji rostoucí odvětví české ekonomiky.
Však zpět k československým a dnes českým pilotům a letcům vůbec. Ve všech směrech patří dlouhodobě, vlastně od chvíle, kdy spolu s dalšími začali budovat náš moderní stát, k úplné světové špičce. Obrovské hrdinství prokázali na bojištích poslední světové války. Ať již v uniformách RAF především v legendárních 310., 312. a 313. stíhací a 311.bombardovací československé peruti při bitvě o Anglii, či náletech na infrastrukturu fašistického Německa, nebo na hitlerovské lodě v Atlantiku, anebo jako piloti 1.čs stíhacího leteckého pluku v SSSR pomáhali ze vzduchu povstalcům v průběhu Slovenského národního povstání, či se později v sestavě již 1.čs smíšené divize zúčastnili Ostravské operace. Českoslovenští piloti bojovali i na jiných frontách, v letounech se spojeneckými znaky. Třeba ve Francii, ale také v Africe i jinde.
Také dnešek má mezi českými piloty své mistry. V kabinách velkokapacitních dopravních letounů nejen domácích, ale i mnoha zahraničních leteckých společností protínají nebe denně stovky našich pilotů. Mistry jsme i ve sportovní oblasti letectví. Také za knipl vojenských letadel usedají čeští piloti té nejvyšší možné třídy. Dokázali to nejen na misích v Pobaltí, ale také jejich Tygří letka, co uměla dominovat v soutěžích NATO. Jsme-li u vojáků, neodpustím si na závěr maličký povzdech. Vždyť i ten úterní pietní akt byl věnován právě jim. Srovnatelně nedávno mělo československé vojenské letectvo čtyři stovky letadel a stovku vrtulníků, dnes má méně než stovku strojů. A to mne vzhledem k obrovské, dnes již sto let trvající tradici, maličko mrzí. Dnes jsem ale byla na české letce opravdu hrdá!
