vymočenej liberák nelze ničím nahradit.

Díky všemjá tedy, když jsem se dívala na ty velké potvory - pečení švábi u toho stálo, tak jsem jim do pánve málem něco přidala.

...nedám!

No fuj...   Moc hezký blog. 

Také jsem deset let nežral, ale než jíst broučky, určitě to ještě měsíc vydržím .-)

paní Ludmilo, copak o to, reportáž je moc pěkná, ale já raději zůstanu u toho našeho i když jak se říká neříkej nikdy .....

Ludmilo, tož to né...ale pěkná reportáž

Cvrček jen chrupnul.

Několik broučích mňamek jsem ochutnal v neděli v Plzni na historickém víkendu...no...přemohl jsem se...

Ale ten pocit, kdy se člověk zakousne do brouka, který nejdříve křupne a pak něco vystříkne na jazyk a chuť je taková, že se nedá s ničím srovnat bez ohledu na to, jaké koření či ochucovadlo bylo při tepelné úpravě použito...se nedá popsat.

Stejně tak pocity, při kterých člověk vnímá, že mu mezi zuby zalézají kusy nožiček nebo křídel...anebo že ten hedvábný pocit na jazyku je tělo moučného červa, které se velmi špatně rozmělňuje a to tekuté jsou jeho "útroby" :)

Jedině velké saranče obalené v hořké čokoládě mi neotáčelo žaludek :)

Karle - být tvojí manželkou, už tě nepolíbím. Na druhé straně, když člověk jí některé mořské potvory, je to vzhledově docela podobné. Ale stejně. Co bych určitě nedala jsou ti velcí pečení švábi, no a mbinzo - ty už vůbec.