Může ale symbol opravdu umřít? "Člověk všechno pochopí, když už nestojí za to něco chápat." (U. Eco)
Stejně jako já, jste se i Vy mohli dovědět z (včerejších) dnešních zpráv, že zemřel známý italský filozof a semiolog Umberto Eco (1932 - 2016).
Píši-li tyto řádky, pak proto, že s jeho úvahami, knihami se snažím seznamovat v průběhu posledních dvaceti let, kdy se mi poprvé dostal do rukou jeho román "Jméno růže". Jeho děj byl zfilmován (1986), a i když upřednostňuji spíše čtení než filmovou podobu děje, které často na tak velké ploše unikají nikoliv nepodstatné detaily, tento film ke zhlédnutí určitě lze doporučit. Své samozřejmě sehrálo i herecké obsazení titulní role františkánského mnicha William of Baskerville S. Connerym. Stojí přitom za to připomenout, že "postmoderní pojetí" je tu vyjádřeno silou výrazu a významu titulní postavy, která ještě umocní charakter doby - středověku - který je jinak považován za spíše "uzavřený systém" (viz také architektonické prostředí opatství a jeho okolí atd.). Dojem "nuda" však by bylo jen velmi povrchním vnímáním té doby, což lze přičíst jako pozitivum celkovému postmodernímu schématu "zobrazení" událostí a dějů v různých etapách vývoje lidské společnosti.
Ecovo mistrovství je v tomo víceznačné, přitom ironické, výstižné a odhalující až na "kost" životní příběh jednotlivce v soukolí společenského uspořádání doby. "Niternost" osudů jednotlivců je jakoby drcena tíhou společenských vztahů, přesto je to role jednotlivce, který svým význam může nikoliv nahodile "pohnout" dějinným vývojem událostí.
Na osudu jednotlivce se tu nabízí ke čtení, pozorování, porozumění a možná více než mlčení o středověku z "útrob" jeho méně na očích ležících dějů, vztahů a osudů jednotlivců.
Význam Ecova především filozofického odkazu si dovolím shrnout: "Snaž se být radši s těmi, kdo pocity vyvolávají, než s těmi, kdo jim podléhají."
/foto zdroj: internet/
