Vydat či nevydat, toť dilema více než shakespearovské

Na první pohled vše proběhlo dle platných ustanovení a pořádku, které zaštítil mandátní a imunitní výbor sněmovny. Tedy min. v případě vydání poslance za ODS a bývalého pražského primátora Bohuslava Svobody k trestnímu stíhání.

Popravdě mě svého času dosti překvapilo, že se doktor Svoboda, jinak odborník v oboru gynekologie a porodnictví, vydal na politickou dráhu v dresu ODS, navíc v pražském politickém prostředí a po již nikoliv neznámých skutečnostech, které s děním v Praze, bohužel, také souvisí a souviselo. ODS do té doby rukou nerozbornou zčásti se zástupci ČSSD a na kontrolním postu také s KSČM (už se dá skoro říci, že „nikdy jinak“) v tomto městě vládla vcelku neomezeně, a přijde více než úsměvné a ironií svěcené, že se někteří, dnes zástupci výše uvedených stran, údajně spravedlivě „rozohňují“ nad těmi ostatními, např. TOP 09. Ale možná měl doktor Svoboda skutečně v úmyslu poměry změnit a svým jistě výrazným osobním a odborným kreditem posvětit funkčnost volených zástupců lidu z řad ODS na úrovni zastupitelské ve městě Praze. Kdoví?! Myslím, že šlo více méně o souhru vícero důvodů a atributů, s nimiž moc, včetně té zastupitelské, souvisí a je něčím, kde soukromé zájmy firem a jednotlivců snoubí se s odůvodněním, že vše (tedy určitě skoro vše!) děje se – jak jinak – jen a pouze v zájmu veřejném. Pak skoro ty zájmy nerozeznat, a policie šetří a šetří, „kdo, komu, koho a za kolik“ a občanům se dokola vypráví o tom, jak „už skoro brzy budou viníci dopadeni“.

Ač vůbec nechci jakkoli zpochybňovat vážnost výborů sněmovny, jeví se mi to tak, že když paní poslankyně za ODS Němcová, předsedkyně mandátního a imunitního výboru sdělí: „Nedospěli jsme k tomu, že by žádost prokazovala skutky, které policie panu poslanci klade vinu,“[1] je to jakoby do veřejnosti signál v duchu „ten film už zase opakují“.

Je proto možné se ptát:

• poslanci výboru už zřejmě disponují informacemi a mohou rozhodnout, jak rozhodli, tedy nevydávat. Kam se na ně „hrabe“ Policie ČR?;
• stojí za úvahu, čí kompetence moci tu, kdo supluje?. A nemělo by o míře „viny“ politika rozhodnout až právě vyšetření věci odpovědnými vyšetřovacími orgány?;
• a jaké jsou tedy ty „politické důvody“, které nevydání poslance Svobody zaštiťují? Neměla by je veřejnost přeci jen znát, aby si mohla o věci udělat názor, když už policejní odůvodnění před sněmovním výborem neobstály? Nečitelnost podobných „politických caus“ přetrvává;
• a je-li někdo takto svévolně, na základě „politických důvodů“ obviňován, a sněmovní výbor rozhodne „nevydávat“, měl by být šetřen ten, kdo takto postupoval proti jiné osobě – minimálně v režimu ochrany občanské cti a lidské důstojnosti fyzické osoby[2]?

Napadá mě však ještě následující: vydat či nevydat  - je pro poslance napříč stranami, sedících v daném výboru věcí vždy velmi složitou, neboť nikdo z nich neví (je totiž přijato takto uvažovat), kdy se on/ona může ocitnout v podobné pozici a prolomit tuto „pomyslnou“ hradbu rozhodování. A proto snad ještě dovětek: nevydáním poslance problém důvodu o vydání/nevydání nekončí. Naopak. Ono totiž odůvodnění „politickou věcí“, na nichž se údajně zakládá obviňování poslance Svobody, občany jen utvrdí o tom, že „v politice je možné skutečně všechno“, nejlépe to „nejhorší“.

[1] Exprimátora Svobodu z ODS policii nevydejte, doporučil Sněmovně výbor. Idnes.cz [online] Dostupné: http://zpravy.idnes.cz/mandatovy-vybor-doporucil-nevydavat-svobodu-ke-stihani-p2h-/domaci.aspx?c=A150224_112013_domaci_kop [cit. 25. 2. 2015]

[2] To zřejmě předpokládá, že by se poslanec Svoboda v režimu občanskoprávního sporu ohradil.