Realisté musejí být velkými idealisty, aby to o něčem bylo

O politické výsluní usiluje další ze stran[1] zatím d opatrností idejí, se záměry stát se stranou volební. Zatím se o ní tak nějak můžeme dočíst na webu realisté.cz a cosi se dozvědět především z úst politologa Petra Robejška, který je jejím „ideovým mluvčím“, mentorem. Strana, resp. nový subjekt mezi všemi má jistě své ambice a deklaraci. O tom prvním nepochybuji, o tom druhém nevím zcela co si „realisticky“ myslet, protože program strany má být představen někdy na jaře příštího roku. Ale z dosavadních vyjádření Realistů usuzuji na následující:

·         Racionalita komunikace: opatrnost, zdrženlivost, což je Realisty deklarováno na webu, a samozřejmě nezbytná kritika stávajících vládnoucích politických elit, stran a vůbec všeho, co by šlo označit za výsledky vývoje posledních 27 let. Dá se proto říci, že minimálně to, v čem se nová strana shodne se všemi polistopadovými stranami, snad až na KSČM, která navázala na předlistopadovou KSČ s tím, že pozvedne její odkaz, pak v případě Realistů je nespokojenost s tím, jak to dělaly a dělají strany současné. Čili nespokojenost je hnacím motorem. Můžeme se ptát, co bude, až nespokojenost dojde… Anebo, kde a co všichni také z týmu Realistů dělali, na čem a s kým v těch „kritizovaných“ časech pracovali…?

·         Racionalita idejí: protože program chybí, lze uvažovat např. o tomto tvrzení: „My se soustředíme na ty politické, ekonomické a společenské problémy, které splňují následující předpoklady: jsou důležité a zároveň námi ovlivnitelné. Ve zbývajících oblastech chceme snižovat zásahy státu. Jen touto cestou lze rozhýbat ochromenou českou politiku a uvolnit nevyužité možnosti naší země.”[2] Velmi obecné, až nicneříkající tvrzení, že v globálním světě jsou údajně věci, které se nás netýkají, protože to není důležité. Tento přístup z nás neudělá ani větší vlastence, ani neuvolní “nevyužité možnosti naší země”. Nevím, o jaké „možnosti“ jde v dané souvislosti, ale někteří ekonomové upozorňují, že „Naše velká výhoda tkví v tom, že jsme jednou z nejprůmyslovějších zemí světa. Takzvaná čtvrtá průmyslová revoluce je pak hodně o tom, co se bude dít v organizaci výroby. Právě organizace výroby, přestože klesá její podíl na celkové zaměstnanosti, je přitom místem, odkud přicházejí impulsy pro inovace a změny; a je i místem, kde vznikají produkty, v nichž jsou promítnuty znalosti, protože každá země musí exportovat, zejména ty malé jako je Česko.“[3] A k těm slabším stránkám řadí: „podnikatelskou kultura. Padesát let se zde nesmělo podnikat a nevznikaly tu velké firmy, které by dnes mohly být tahouny a mentory začínajícím firmám. Druhou slabinou je nepochybně vzdělávání, které je velmi rigidní.“[4] Neřeknu jistě nic nového, ale tyto okolnosti nám jako malé a závislé zemi způsobují problémy i nadále. Případná vidina akceptovatelné formy protekcionismu a izolacionismu je více než zavádějící snahou zastavit, či spíše deformovat objektivní podmínky. V případě izolacionismu jako politického a rozhodovacího přístupu z poč. 19. stol. a později ve 30. letech 20. stol. se mohly poučit nejen Spojené státy americké. Možná proto stojí za to uvědomit si, co lze označit, a má své opodstatnění, za proces objektivní a co jsou subjektivní faktory, které spolu tak či tak souvisejí a ovlivňují se. Přitom příčiny a jejich souvislosti mají aspekty politické, ekonomické, sociální, ale i vojenské atd. Pozice té které země, včetně té naší se odvozuje také od geografického a politického postavení, a sotva se lze vyhnout kategoriím jako mocenské zájmy a vlivy, v jejichž sférách se takto více či méně ne-dobrovolně nacházíme. Co ale ekonomové a sociální vědci dodávají, že „Stručně, potřebujeme lidi, kteří si věří a chtějí se prosadit v globálních podmínkách, kde ten, kdo bude pasivní, bude tím, na koho dopadnou negativa.”[5] Bylo by tedy velmi zjednodušené učit se vnímat podmínky jen jako důležité a málo ovlivnitelné, a někde mezi tím hledat „spásu“.

·         Racionalita symbolu: význam označení „realisté“ je dostatečně vypovídající, možná až zakrývající některé detaily, které mohou v zápalu pro věc uniknout. Ty, co uniknout nemusejí, je např. „Důraz na národ … záměrný a cílený, neboť jedině v sepětí vlasti a národa vzniká potřeba ochrany jedinečných hodnot, které nás činí šťastnými, zakládají pocit sounáležitosti a dávají perspektivu našim dětem.“[6] A v tom se jistě tlačí a vemlouvají do přízně stávajícím náladám veřejnosti, části politických uskupení, pro něž se vyhlídky jakési „nacionalizující modernizace“ jeví a prezentuje jako recept na neduhy odumírajících států v globálních podmínkách.

Zájmu neujde ani pěticípá modrá hvězda v logu Realistů. ODS např. zkraje 90. let minulého století začínala s modrým ptákem. Řekněme, že „modrá je dobrá“, hvězda se snaží symbolizovat „lepší zítřky“, což u té „rudé“ bylo snad ještě o něco „surrealističtější“, a přesto skončilo dostatečně konzervativně, že ani záměna „rudými třešněmi“ nedala vzniknout nové alternativě. Zbyla jen tenata konzervativní, nacionalismem živené a populisticky šířené nechuti. Anebo, nějaký škarohlíd by mohl poznamenat – třeba v Moskvě došla červená barva?

·         Racionalita manipulace: možná ale právě díky pěticípé symbolice lze Realistům přiřknout určitou míru „anarchie“, a snad i snahu o oživení zájmu o její význam. Šlo-li o vzkříšení těchto na podvědomí cílících impulsů, pak pochybuji, zda investice do celého projektu Realistů skutečně inovuje či dokonce mění principy klasického stranictví a jeho vtělení do subjektu, který se sice vymiňuje proti současným politickým elitám, přesto „Realisté jsou připraveni spolupracovat s každým, s kým mohou najít hodnotovou shodu.“[7] Tak trochu přitom „visí ve vzduchu“, které z těch stávajících úpadkových politických elit si přeci jen přízeň Realistů mohou zasloužit, včetně person… Masy totiž obvykle k tomuto „politickému hodování“ bývají zvány až nakonec. A možná jde jen o kalkulovanou kultivaci výčtu subjektů, které tu v posledních - „cca letech“ - vznikaly na vlně vlastenčení, nacionalismu, populismu, boje proti islámu, proti EU, proti globálnímu oteplování, proti menšinám, uprchlíkům, za národní zájmy, za prezidenta Miloše Zemana a proti všem apod.

Co tedy s racionalitou „elitářství“? Zatím se totiž s ohledem na fungování politických stran zleva doprava ukazuje jako velmi osvědčený a racionalitu nepostrádající „železný zákon oligarchie“ rozebíraný německým sociologem Michelsem. Žádná z dosud známých i méně známých politických stran totiž dosud nevyřešila zásadní a pro svůj další vývoj určující vztah „vůdců a mas“, tak aby nakonec neporušila základní demokratickou vztahovou premisu a „aristokratizující“ menšina jen neovládla tápající většinu. Výzva Realistů vybízí k tomu, že jen „Vysoké morální a odborné předpoklady jsou nutným předpokladem pro splnění našich cílů, jestliže máme obstát.“[8]

Nakolik se Realisté sžijí a přetvoří se s realitou, ba dokonce ji změní, se lze jistě dohadovat. O realitě už víme, že je velmi neúprosná a její vývoj velmi často předčí i ta nejlepší očekávání. Vyčkejme, s jakými „otcové zakladatelé“ Realistů nepočítali.

[1] Ambice měli např. Toryové hlásící se k ideálům svých zakladatelů http://toryove.cz/

[2] Rozhodl jsem se vstoupit do politiky. Proč? Realiste.cz [online]. Dostupné: http://www.realiste.cz/WP_NEWS?opendocument&ID=43AF2B6BFFDDF41BC12580750027C8B6 [cit. 1. 12. 2016]

[3] Inovuj, nebo zemřeš. To platí pro českou ekonomiku i soukromý byznys. Hlidacipes.org [online]. Dostupné: http://hlidacipes.org/inovuj-nebo-zemres-to-plati-pro-ceskou-ekonomiku-i-soukromy-byznys/ [cit. 2. 12. 2016]

[4] Tamtéž.

[5] Tamtéž.

[6] Deklarace. Realisté.cz [online]. Dostupné: http://www.realiste.cz/deklarace [cit. 2. 12. 2016]

[7] Deklarace. Realisté.cz [online]. Dostupné: http://www.realiste.cz/deklarace [cit. 2. 12. 2016]

[8] Tamtéž.