Jak se vlastně změnil člověk, který vyměnil kyj např. za krátkou poloautomatickou zbraň

Nevím, zda se bezpečněji cítí občané, kteří mají zbraň, ať už legálně či nelegálně drženou. Ale zcela určitě musejí mít nějaký důvod. Pokud ji např. vlastní pro účely sportovní či myslivecké, dovedu pochopit prvotní impuls pro kladné rozhodnutí vlastnit ji. Vlastníme téměř všechno, nebo si to aspoň myslíme. Příp. zneužití (jako že nezabiješ!) si dovedu představit taky. To jako když tou zbraní např. "odbouchnu" někoho jiného a řeknu, prostě jinak to nešlo. Podotýkám, že nemusí jít nutně o "teroristy", ale třeba o mezilidské vztahy. Pokud mám uznat např. účely sběratelské, chci toho člověka slyšet o této vášni aspoň vyprávět a snad pak budu poučenější, zda i pro příště vyhledat jeho společnost. Na akcent  - co je komu do toho, jestli má zbraň nebo ne - nevěřím, ale rádoby argumentu rozumím. Také prezident Zeman učinil poučení, ač si nemyslím, že tentokrát bylo "z krizového vývoje", ale spíš, jak do toho krizového vývoje ještě nějaké to polínkou přiložit, když na zbrojařském veletrhu IDET nedávno prohlásil před natěšenými zbrojaři: „Vy vyvážíte do bezpečných zemí a co s tím ty bezpečné země udělají, to už je jejich a nikoliv naše věc". Skoro Ámen, řeklo by se. Nevím přesně, co na to při daném stavu světa říká Bůh. Ale když to všechno s člověkem začalo, údajně na začátku bylo slovo. O zbrani přitom nebyla řeč. Ale možná jsou zbraně symboly slov právě pro ty, co vlastně mluvit neumějí. A já si myslím, že ani nechtějí. A tak hurá do světa, v němž mít zbraň je tím nejsilnějším argumentem, který se prodává. A to právě teď a tady!