Možná by stálo za to popřemýšlet o tomto vyjádření, protože ukazuje nejen na zkušenost válečného veterána, ale je velmi výstižnou charakteristikou snah některých politiků také naší domácí politické scény.
Na zároveň sdělení a otázku Parlamentních listů -
zdroj: www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Valecny-veteran-plukovnik-Vransky-varuje-Fasisticke-a-nacisticke-tendence-dnes-prekracuji-prijatelnou-miru-Hrozi-opakovani-historie-A-Zeman-425873
- Právě kvůli zvyšujícímu se počtu útoků na ženy vzniká v Německu řada místních dobrovolných domobran a občanských hlídek. Zárodky něčeho podobného evidujeme už i v České republice. Je to podle vás správné řešení? Nehrozí konkrétně u silových řešení preferujících těmito skupinami nebezpečí návratu extremismu či nacismu?
Nesouhlasím s převzetím bezpečnosti do vlastních rukou občanů a obávám se rovněž růstu extremismu a fašistických i nacistických tendencí. Ty už dnes podle mého překračují přijatelnou míru. Odpověděl válečný veterán plukovník Vranský.
Možná by stálo za to popřemýšlet o tomto vyjádření, protože ukazuje nejen na zkušenost válečného veterána, ale je velmi výstižnou charakteristikou snah některých politiků také naší domácí politické scény. A především zřejmě těžko tomuto vyjádření upřít odraz reálného dění.
Ústecký kraj je toho zářným příkladem. A vůbec k tomu nebylo potřeba migrantů např. ze Sýrie a dalších zemí. Začalo to např. antiromskými pochody, dále proti tzv. nepřizpůsobivým, kam se obvykle zahrnují nejen skutečně kriminální jednotlivci a skupiny, ale i běžně sociálně slabé skupiny občanů bez rozdílů etnik, pokračovalo např. seznamy Našich slavných Židů od "vlastenecky se profilujícího" A. B. Bartoše, Konvičkovým (Blok proti islámu) výrokem „A jako vítězové voleb vás, milí muslimové, nameleme do masokostní moučky.“ apod.
Nevím, zda české mocenské elity tento kontext dostatečně vnímají a jsou vůbec schopny řešit především příčiny tohoto vývoje, někteří z nich jej naopak politicky a mediálně využívají ke své propagaci, potažmo propagandě některých vlivů odjinud. Intelektuálové možná někteří tuší, vědí a upozorňují. Jejich hlas však bývá často přehlušován křikem, že netřeba cokoliv měnit, je jen potřeba se vézt na "vlně doby", které sluší vulgarita, síla a násilí duchovní i fyzické.
Ptám se ale, a historie v mnohém učí: jak dopadlo ono "všichni proti všem"? A až tak "všichni" zdárně uskutečníme tento scénář, bude výsledek ještě někoho zajímat? Asi jsme opravdu nepoučitelní, a možná právě proto, že jsme svou minulost nejen nepoznali, část to dokonce odmítla a odmítá, ale především se jí nesnažili pochopit.
A tak si kladu otázku: jak "přijatelná" je ona přijatelná míra?
