- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Přečteme-li si reakce některých rodičů[1], kteří se ohrazují proti tomu, aby jejich dítě nosilo do školy toaletní papír, kapesníky, příp. papírové utěrky nebo mýdlo, může to vést k zamyšlení v některých souvislostech.
Rozpomenu-li se na svá „školní“ léta, a hovořím s převahou o části sedmdesátých a osmdesátých let 20. stol., pak si vybavím, že v době osmileté školní docházky by se dalo na prstech jedné ruky spočítat, kolikrát jsme se takto společně „sbírali“ a nosili toaletní papír či mýdlo. Nikdy jsme to nedokázali všichni a nakonec se každý zařídil po svém.
Ve třídách bývaly věšáčky na ručníky obvykle v místě, kde se nacházelo umyvadlo. Jako člověk věku již středního si pamatuji ve třídách také ještě plastová nebo smaltovaná umyvadla, kde se ale ruce daly umýt pouze v případě velmi brzkého příchodu do třídy nebo krátce po nabrání vody, protože voda se obvykle používala na stírání tabule. V jejich dosahu se proto velmi často nacházela také houba. Nechci nyní rozebírat čistotu houby, a snad ani té vody, co byla v umyvadlu. Dokonce ani houba se nepoužívala jen na tabuli… Služba, kterou mívala týdně vždy dvojice žáků, někdy stíhala, někdy nikoliv, a učitelé byli také různé razance, aby lepší úroveň vymáhali. Dle sebe soudím, že se mi očistu rukou dařilo realizovat spíše individuálně a „kolektivní úroveň“ mě tak nějak příliš netrápila. Paní učitelka v první, druhé a třetí třídě (pokaždé jiná) občas připomněla nutnost toaletní papír donést, ale s odstupem doby tento pokyn dodržovala jen mizivá část třídy. Ve vyšších třídách šly tyto potřeby již na vrub jen individuálního zájmu a odhodlání každého.
Poté, co syn nastoupil v roce 2013 do veřejné ZŠ, se situace bohatší o některé „post-moderní“ prvky, opakovala. Přibyl pokyn o papírových utěrkách, kapesnících a mýdlu (nejlépe tekutém). Patřím proto spíše k té části rodičovské veřejnosti, které podobné pokyny vzhledem k dané době a okolnostem zásadně nepobuřují.
Proč? Sleduji některé více objektivní, ale i subjektivní souvislosti:
Nemám v úmyslu jakkoli moralizovat, ani poučovat tam, kde jsme se v zásadě již vystřídali tak nebo tak všichni, ti minulí, a zřejmě i budoucí. Ale jistě by stálo za úvahu dojít k tomu, že součástí vzdělávání, kultury vlastní, ale i prostředí, které sdílíme s ostatními, jsou také návyky, které ulehčí a zcela neznechutí nám všem čas v něm strávený. V tomto případě už nesoupeříme se starověkým Egyptem nebo Čínou, ale spíše se svou vlastní pohodlností.
[1] Školy chtějí po dětech i toaletní papír. Je to ubohé, protestují rodiče. Idnes.cz [online] http://liberec.idnes.cz/skola-pomucky-toaletni-papir-mydlo-vychova-krouzek-obed-potreby-phw-/liberec-zpravy.aspx?c=A150918_084541_liberec-zpravy_ddt [cit. 22. 9. 2015]
Další články autora |
Čsl. armády, Hostivice, okres Praha-západ
3 399 000 Kč