Dej mi ruku, dám ti svou
Přes léto a zatím ještě venku jsme se mohli a můžeme pozdravit slovy či úsměvem. V zarouškovaném stavu už zase nezbývá, než místo pozdravu zahuhlat něco nesrozumitelného, a protože se i pod rouškou doporučuje být pokud možno zticha a nesnažit se viry křikem propasírovat přes vlákna roušky, většinou jenom pokyneme hlavou. Zato podání ruky pomalu a nezadržitelně mizí.
Nikdy jsem nebyla moc kontaktní typ, ale od doby, co je jakýkoliv bližší fyzický kontakt prakticky vyloučen, mám nutkavou potřebu se dotýkat, nejen stisknout někomu ruku, ale své známé a přátele při setkání pořádně obejmout. Nebojte se, na cizí lidi se nevrhám, nechci skončit ve svěrací kazajce.
Zdá se, že podání ruky se snaží obhajovat a udržet už jen mistr etikety pan Špaček. Co je něm ale tak špatného? Vždyť si všichni ruce pečlivě myjeme. I já, která jsem od přírody špindíra, si nanáším dezinfekci na ruce, kdekoliv se to vyžaduje. A není snad podání ruky symbolem, že v ruce nemám zbraň? Podáním umyté ruky můžeme protějšku vyjádřit, že mu nehrozí žádné nebezpečí. Případně si samozřejmě můžeme ruce umýt i po pozdravu, ale pokud možno ne bezprostředně po něm, aby to nebudilo dojem, že se druhého štítíme.
Rozmáhá se pozdrav drcnutí loktem, jako údajně bezpečná alternativa k podání ruky. Dokonce jsem viděla lékařku, jak takto zdravila děti, své pacienty. Vy si jak často myjete loket a loketní jamku? Převlékáte si a perete a vyvařuje oblečení pokaždé, když si podle rady odborníků odkašlete či kýchnete do rukávu v místě lokte? Dřív bylo smrkání a kýchání do rukávu považováno za nechutné, teď se doporučuje, a pak si touto nejšpinavější částí těla, či oděvu můžete drcnout „bezpečně“ na pozdrav. Otřít cizí naprskané kapénky a někdy později do téhož místa přitisknout svá ústa s hlasitým “hepčí”.
Můj absťák po dotycích rukou dospěl až tak daleko, že když jsem si šla nechat udělat nehty do “lakovny” k Vietnamcům a manikůru mi dělat mladý muž, připadaly mi jeho jemné doteky (samozřejmě vydezinfikovaných) rukou až nepatřičně intimní. Chtěla jsem ho jakoby náhodou pohladit prstem, ale nejsem si jistá, jestli bych ho nevyrušila ze soustředěného broušení mých nehtů a třeba by mi leknutím ubrousil kus prstu.
Renata Svobodná
Dušičky procházejí žaludkem

Letos jsme na Dušičky na hřbitov dostali až dnes. Zato jsme si podle rčení, že láska prochází žaludkem, na své rodiče a prarodiče vzpomněli při večeři.
Renata Svobodná
Po 21. hodině všichni spát. A ruce na peřinu!

Jak dokážu, že jdu z práce? Jak dokážu, že jsem venku kvůli psovi, i když zrovna nekaká? Co když jsem náměsíčná? A můžou venku být strašidelné dýně?
Renata Svobodná
Blázinec - 15.den

Vyoraná myš. Zpěv hrobaře. Nejlepší lék na duševní pohodu je práce venku. Švadlena s gramlavýma rukama. Opět relaxace.
Renata Svobodná
Už dva týdny v blázinci

Ještě jsem na cestě, nevystupovat! Krása nesmírná. Nikdo tu nemá péro. Slovenština je sexy (i v podání doktora Sovy).
Renata Svobodná
Ani make up a absence tepláků nezaručí vydařenou neděli.

Neděle naprd. V blázinci je zatím líp. Paralympijské šipky. „Teď mi dejte všichni pokoj, jdu relaxovat!“
Další články autora |
Poslala manželce zprávu, že jsme milenci. Sekal jsem ji do hlavy, vypověděl primář
Šokující detaily mimořádně brutální vraždy dnes zaznívají u Krajského soudu v Plzni, kde stanul...
Advokát Prouza spáchal sebevraždu. Nechal po sobě dopis na rozloučenou
V sobotu spáchal sebevraždu renomovaný padesátiletý advokát a bývalý českobudějovický soudce Daniel...
Rudé prádlo a finta se třpytkami. Strip klub v Charkově nabízí show i útěchu
Když si dvacetiletá Lisa na svou směnu ve striptýzovém klubu v ukrajinském Charkově obouvá boty na...
Sláva v Přešticích. Na svatbu komtesy z rodu Černínů přijel i belgický král
Své ano si v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích řekli v sobotu v poledne osmadvacetiletá...
Decroix odstraňuje magisterský titul. Vzdělání z Francie je výhoda, zastal se jí Fiala
Ze stránek vlády zmizel ve středu večer titul Mgr. u jména nové ministryně spravedlnosti Evy...
Trh padá, investor se hroutí. Při výprodeji akcií přibývá předpisů antidepresiv
Investování může být pěkně stresující záležitostí. Zvlášť když se trhu zrovna nedaří a ceny akcií i...
Když je v Šanghaji léto, a tudíž peklo. Teploty však nejsou to nejhorší
Premium Od naší spolupracovnice v Číně Letní počasí v Šanghaji je podobně nepředvídatelné jako u nás doma. Od června do srpna trpí...
Letadlo plné miminek. Poslední americká operace ve Vietnamu začala tragédií
Seriál Duben 1975. Saigon sežehla spalující horka, Jižní Vietnam balancoval na hraně porážky, vojska...
Z alpských svahů až na rok do hibernace. Jak vypadá cesta jihotyrolského jablka
Premium Jižní Tyrolsko je největším pěstitelem jablek v celé Evropě, čemuž odpovídá i fakt, že každý desátý...
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 346x
Blog si vedu už několik let, ale tady teprve začínám. Je to pro mě někdy záznam neutuchající samomluvy, amatérská autopsychoterapie, jindy možnost pobavit sebe či čtenáře svým zážitkem. Provází mně na mé klikaté cestě k fyzickému i duševnímu zdraví.
Deník z blázince není aktuální, psala jsem jej v roce 2019.