Ochrana životního prostředí nebo ekoterorismus?

Tvrdí o sobě, že bojují za správné věci. Pro ostrá slova nechodí daleko. Nikdo je nikam nezvolil, ani po nich nic nechce. Své cíle si vybírají sami a atakují je často i za hranou zákona.

Sami se nazývají ekologickými aktivisty, spousta lidí jim ale přezdívá ekoteroristi.

Lezou na komíny, prolamují ploty elektráren, blokují stavby, vrhají se pod nohy koním, přivazují se ke stromům či bagrům, podávají žaloby, stížnosti, námitky, odvolání. To je každodenní chléb členů nejrůznějších ekologických organizací. Má to smysl? Je jejich činnost prospěšná nebo naopak pouze destruktivní a škodlivá?

Často se opakuje názor, že ekoteroristi nic netvoří, jen boří. A to dokonce i projekty, jejichž cílem je ochrana životního prostředí. Už vůbec je nezajímá, že jejich akce někoho ekonomicky poškozují, že berou lidem práci, že prodlužují utrpení lidí, přes jejichž obec proudí tisíce kamionů kvůli průtahům s výstavbou dálnice. Tváří se, že jen oni mají pravdu, že je to pravda jediná, že mají právo ji prosazovat za použití metod, které uznají za vhodné.

Ekoteroristi detailně znají a beze zbytku využívají všechny právní kličky, které se jim hodí. K tomu, aby mohli něco blokovat či zdržovat, se odvolávají na všechny existující zákony a vyhlášky. Zajímavé ale je, že sami zákony i vyhlášky vesele porušují. Naprosto nerespektují například ochranu cizího majetku, zákaz vstupu na soukromý pozemek a spousty dalších věcí. Pokud jim v takových momentech zákony někdo připomene, arogantně odvětí, že oni konají v zájmu vyššího principu či podobně dětinský argument.

Další zajímavou oblastí ekoterorismu je jeho financování. Ekologické organizace se samozřejmě bijí v prsa a ohánějí svou neziskovostí a transparentností. Jenže při bližším pohledu se dá objevit spousta zajímavých věcí. Ekoteroristi jsou totiž mistři v sosání veřejných finančních prostředků, neustále se hlásí o různé granty či dotace. Při jejich neobdržení navíc vyhrožují negativní publicitou a právními kroky. Všechny možné veřejné instituce a organizace jim tedy raději peníze posílají, jen aby od nich měli klid.

Ekoteroristi se navíc nebojí ani podnikání za velmi zvláštních okolností. Příkladem je organizace Frank Bold. Ta nejprve prostřednictvím projektu Rekonstrukce státu vylobbovala zákon o registru smluv, aby nyní nabízela placená školení, která se zveřejňování smluv na internetu pomůžou. Kurzy přitom nejsou žádná láce. V brně například za 6hodinový kurz chtěli po každém zájemci 3 255 korun.

Při dotazu serveru Echo24, proč kurzy nenabízejí bezplatně, přišla kouzelná odpověď. Pokud je prý něco zadarmo, lidé si toho neváží. Možná právě proto nás všechny řádění ekoteroristů stojí obrovské finanční prostředky.