Limity lidských emocí

Otázka prolomení limitů těžby hnědého uhlí vyvolává již řadu let a ještě intenzivněji několik posledních týdnů nebývalé emoce mezi horníky, těžaři, ekology, obyvateli Horního Jiřetína a okolí, centrálními i lokálními politiky i mnoha „obyčejnými“ lidmi, kteří se nechali vtáhnout médii do této vypjaté hry. 

Na první pohled jde o téměř ukázkový americký filmový příběh, v němž na jedné straně stojí domy starousedlíků, kteří společnými silami brání své domovy před mocnou silou, kterou symbolizuje obří rypadlo. Jenže nejsme ve filmu, nýbrž v realitě. Nesledujeme souboj dobra a zla, který, pokud nás přestane bavit, zkrátka opustíme odchodem z kina. Jsme více či méně přímými účastníky složitého problému, který obsahuje dlouhou řadu proměnných a na jehož konci čeká mnoho závažných důsledků. Ať již dopadne jednání o limitech jakkoli, vždy budou následovat dopady na životy lidí, rozvoj regionu, životní prostředí, budoucnost české energetiky i státní rozpočet. Jiřetínští zůstanou nebo se budou stěhovat, horníci budou mít i nadále práci nebo si budou muset hledat jinou, popř. se stanou závislými na státní podpoře. České teplárny budou i nadále dodávat teplo vyrobené z uhlí nebo se budou zajišťovat jiné zdroje, to samé platí v určitém měřítku o výrobě elektřiny. Nepochybně to může zahýbat s cenami pro firmy i domácnosti.

Celý problém bude rozetnut politickým rozhodnutím současné vlády. Tedy alespoň doufejme, protože o prolomení či neprolomení limitů se planě diskutuje již roky a odborníci varují, že jsme se tak zakecali, že je doslova za minutu dvanáct. I z výše uvedeného velmi stručného výčtu je snad evidentní, že by mělo jít o rozhodnutí vysoce kvalifikované, opřené o výpočty, analýzy, argumenty a rovněž politickou vizi budoucího směřování naší energetiky, ale rovněž rozvoje severočeského regionu a dalších souvisejících témat. Bohužel si zdaleka nejsem jist, že tomu tak bude. Obávám se, že se i vzhledem ke zmíněné časové tísni, dostáváme stále hlouběji do područí emocí, silných slov, demonstrací a útoků na city. Jinými slovy z reality se stává spíše onen americký film. Všichni ale přece víme, že každý film se dá natočit různými způsoby a s jiným koncem. Závěrečným titulkům může předcházet záběr na šťastné rodiny z Horního Jiřetína, sebevražda horníka, který nedokázal uživit rodinu i katastrofický rozvrat společnosti, která odmítla využívat vlastní zdroje a následně se nedokázala vyrovnat se zastavením přívodu ruského plynu. Zdá se vám to přehnané? Ale tak už to přece ve filmech bývá. Právě proto by bylo lepší řešit otázku prolomení limitů bez emocí a s chladnou hlavou.