Pojďme, pojďme jako jeden tým, jedna země

Zdravím. Jsem tu, na blogu zpět po pár letech u psaní po několika měsíční odmlce. Tento (ne)článek bude opět, jak jinak, než o politice...

Poslední rok a půl jsem se s politikou moc nepřátelila tedy pokud pominu volby do zastupitelstev krajů, konané v říjnu 2016, zato jsem měla možnost poznat život, jako takový.

Poznala jsem spoustu lidí z různých společenských vrstev a mohu naprosto vážně říci, že je mnohem vyšší procento lidí zlých a podlých, kteří si jdou jen za vlastním cílem anebo prostě a sprostě intrikaří, udávají, inteligencí také zrovna neoplývají a kádrují, jen tak, protože je to baví a mají to za jakýsi svůj koníček. A těch pár jedinců, kteří se pokouší o nějaký růst k lepšímu a jednají fér i za vašimi zády, bychom mohli spočítat na prstech jedné ruky. Zkrátka, šéf říká: “Jděte”, kdežto vůdce vždy řekne: “Pojďme”.

Jinak, co se týče politického dění, tak se vlastně zas tak moc nezměnilo, akorát konečně máme černé na bílém, že východ Evropy je, možná zlehčeně řečeno, jakási popelnice Aneb ode všeho jen a jen zbytky. Což je velmi smutné a řekla bych, že i pozoruhodné na stát, který je členem EU, nemyslíte, vážení zákonodárci? Mimochodem, rychlovarné konvice, topinkovače, fény, vysavače, jak to bude s nimi, to jest také asi ještě ve hvězdách evropských…

Změnit to nebo být frustrován? Toť otázka.