Domácí násilí se u nás nijak moc neřeší, přehlíží se. Proč? Změní se to někdy? Nezmění, pokud tomu nepůjdeme naproti. A asi nejsem jediná, kdo se domnívá, že si domácí násilí prožila i zpěvačka Iveta Bartošová.
Myslím si, že si většina z nás nedovede představit, co si Iveta musela za poslední roky prožít. Co si musela prožívat v posledních minutách svého života.
Pokud Josef Rychtář před časem řekl tuto větu: "Klidně napište, že jsem ji zabil a zakopal za domem. Celkem bych potřeboval zrýt zahradu", tak si asi dovedete představit jaký doopravdy je.
Potvrzuje to i jeho obviňování do řad médií, nešetření s vulgarismy, a to všechno pár minut po tragické smrti Ivety Bartošové. A pár hodin na to, hovořil právě do těch médií, které údajně zavraždily Ivetu a byl zcela vyrovnaný. Žádná zmínka o tom, že za její smrt můžou média.
Moc bych si přála, abych v ten čas, kdy Iveta šla uskutečnit svůj plán byla někde v blízkosti. Okamžitě bych ji chytila za ruku a odvedla bych ji někam pryč, kde bychom společně vyřešily, co bude dál.
Pokud si rodina Ivety přeje, aby měla důstojný pohřeb pouze v rodinném kruhu a v rodném městě, tak by jim pan Rychtář měl vyhovět, pokud myslí vážně, že Ivetu bezmezně miluje, tak právě proto by její rodině měl vyhovět. Bohužel pan Rychtář asi nezná pojem altruismus, pouze egoismus.
A jsem moc ráda, že jsem mohla mít tu příležitost být jednou z tváří v kampani proti domácímu násilí. Protože mám takový pocit, že domácí násilí se u nás nijak moc neřeší, hlavně to psychické, které je mnohdy horší nežli fyzické.
