Na pokecu s Gabrielou Goldovou

Hity jako Arabela či Táto já vím, jistě z radií již znáte, zpívá je Gabriela Goldová a právě s ní jsem tentokrát pokecala.

Již v deseti letech jste si zahrála v opeře roli Berušky. Pamatujete si zda jste měla tehdy trému?

To si pamatuji naprosto přesně. Připadala jsem si strašně důležitá, hrozně jsem se těšila a trému jsem docela určitě neměla. S přibývajícími zkušenostmi a věkem se ta závažíčka přesouvají na tu druhou misku vah.

Po úspěchu v celostátní soutěži Talent, jste dostala nabídku od Retrobendu Františka trnky, kterou jste přijala. Společně jste pro Českou televizi natočili několik pořadů, jak na toto období vzpomínáte?

Byla to vlastně moje první opravdu profesionální práce. Už to nebylo hraní si na zpěvačku. Tady už neseděl tatínek v první řadě na besídce třetí á. Za zády jsem měla muzikanty, kteří už byli prosti romantických představ o tomto na první pohled lákavém, ale drsném povolání. Byli to profíci se vším všudy. Uměli skvěle své řemeslo a věděli, že jím musí uživit i svoje rodiny. Byli na to zvyklí a já se musela přizpůsobit. Princezna na hrášku spadla z načechraných péřových duchen na tvrdá prkna televizního studia. Byla to drsná a krásná škola. Tehdy tak nějak skončilo moje dětství a začala jsem si připadat jako dospělá ženská. A jako dospělou zpěvačku mě tehdy začalo akceptovat i moje okolí. I první setkání s televizní technikou a vůbec tím zvláštním zázemím je nezapomenutelné. Kam se postavit, kam koukat…Vůně maskérny, napětí…Báječný adrenalin!

Byla jste překvapená, když jste dostala roli v muzikálu Benzín a mejkap?

Moc jsem chtěla zkusit i divadlo. Konkurs mi ale vůbec nevyšel, jela jsem nonstop z koncertu z Polska, nestihla jsem se ani převléknout, ani namalovat, natož rozezpívat.. Byla jsem ráda, že jsem vůbec stačila dorazit. Pak už mi bylo vlastně skoro všechno jedno. Měla jsem pocit, že je to jeden velký průšvih. Možná, že právě proto, že jsem „netlačila na pilu“, tak to vyšlo. Jak mi bylo všechno fuk, tak jsem byla uvolněná. a angažmá jsem opravdu nečekala.

Mezi jednu z vašich úspěšných písní patří ta s názvem Arabela. Přála jste si někdy mít její prsten?

Vy znáte holku, která by si to nepřála? Jen ta přání se asi časem mění. V osmnácti si přejete prince, ve dvaceti aspoň trochu slušného chlapa, ve třiceti aby byly zdravé děti a ve třiceti dvou (úsměv) aby se sama vyklidila myčka a pověsilo prádlo.

Za sebou máte i několik swingových koncertů s Felixem Slováčkem, baví vás tento styl hudby?

Hudba není o tom, jestli vás baví nebo nebaví. Prostě vám buďto do srdíčka zatne dráp nebo nezatne. Swing je úžasná muzika- jsou v ní vzpomínky a lásky všech úžasných lidí od dvacátých let. Jiná věc je, jestli vás to jen posluchačsky pohltí nebo jestli to máte v sobě a umíte to předat dál.

Moderujete také pořad Pelíšky slavných, ve kterém tom pelíšku se vám nejvíce líbilo?

Pokud teď mohu odpovědět ne jako moderátorka, ale jako ženská, tak suverénně v pelíšku Romana Šebrleho…No né, jasně že mě do svého pelíšku nepustil, ale kdyby mi tak bylo těch osmnáct a měla jsem ten prsten….To je nejen krásný chlap, ale i úžasný člověk….Toulání s Luckou Vondráčkovou po Starém Městě, František Soukup a charismatický byt jejich charismatické rodiny…Helena Zeťová a její úžasné moravské zázemí…Divím se, že jsme tenkrát to natáčení během ochutnávek toho, co žírná Morava skýtá, vůbec přežily…

Vaše poslední album Žena je mimo jiné i o žárlivosti, jste i vy sama žárlivá?

No jéje! A jak! Ale samozřejmě že dělám, že nejsem.

Chtěl váš táta opravdu kluka, jak zpíváte v písničce Táto, já vím?

Ano, ta písnička je opravdu autobiografická. Můj táta chtěl kluka a taky mě tak trochu vychovával. Měli jsme hrozně krásný vztah a jsem moc ráda, že je to z té písničky znát. Asi proto má u posluchačů takový úspěch. Že je taková opravdová.

Ve čtvrtek vystoupíte na dobročinné akci Hvězdy pro Filipovku, můžete čtenářům blíže popsat o co jde?

Hlavním poslání občanského sdružení „Hornomlýnská“, které koncert tradičně pořádá je intenzivní práce na změně přístupu státu a veřejnosti k dětem se zdravotním postižením a na systematické obhajobě jejich rovných práv, včetně práva na přirozené začlenění do společnosti. Takhle to zní hrozně stroze, ale když vidíte ty bezbranné drobky, jak na vás valí kukadla a snaží se s vámi zpívat i tancovat, i když vlastně nemůžou, tak ten smysl teprve opravdu pochopíte.

Kde vás můžeme v nejbližší době vidět vystupovat?

V nejbližší době mě kromě charitativních koncertů jak tady, tak v Polsku čeká „šňůra“ koncertů s Daliborem Jandou. Jsem moc ráda, že si mě nepolevující Hurikán vybral jako svého hosta a moc se na to těším. Po Teplicích se můžeme setkat v Jičíně, Jablonci, Hradci Králové a Jihlavě. To je ta nejbližší budoucnost.

A na závěr můžete připojit nějaký ten vzkaz pro naše čtenáře.

Klidně si v životě padejte na čumák. Ale pak hned rychle vstaňte, oprašte si kolena a běžte dál. Tam vepředu vás určitě něco pěkného čeká.:-)

Foto:poskytla Gabriela Goldová