Bílá vdova

"Tak mi přišla třetí exekuce na manželku!" odevzdaně hlesnul kámoš sotva jsem si stačil zamíchat kafe v jeho opuštěný, nevytopený kuchyni.  

"No a včera zvonek, koukám a ve dveřích policajt a exekutor,
že jí spolu se synáčkem hledají v místě trvale hlášenýho pobytu."
"Ein kessel buntes hadr," dodal smířeně.
 
Bude to rok co od něj odešla, ale teprve teď,
když začaly vylézat "kostlivci ze skříní" bylo jasný odkud vane vítr.
Pavel, byl totiž  v pořadí už pátej manžel
týhle o patnáct let starší lovkyně osamělejch, naivních srdcí.
 
"Hele - a co je vůbec s těma tvýma předchůdcema?" obávám se nejhoršího.
"Neboj, všichni žijou."
"Takže ta moje víla, bude asi nejspíš bílá vdova," téměř masochisticky zavtipkuje
a přitom po stole rozhodí rodinný fotky (jako by si vykládal pasiáns)
z doby kdy ji chtěl potkávat v lukách a slýchal Šrámkův splav.
 
A i když má svět - rád pointy s dobrými konci
bude Pavel nejspíš ten, kdo zůstal sedět poslední u stolu
a s grimasou zaskočeného gentlemana z béčkovýho filmu
zaplatí útratu za celej stůl.