Alexandr Solženicin: "Holocaust, který se odehrál v Tibetu, ukázal komunistickou Čínu jako krutého a nelidského kata. Čínský režim je brutálnější a nelidštější než všechny ostatní komunistické režimy světa." (proslov v Tokiu, 1982)
autor neznámý
Leží se vám dobře na gauči u televize? Chutná vám pivko a bramborové lupínky? Vykřikovali jste nadšením nad zahajovacím ceremoniálem a nad výkony novodobých gladiátorů? Tak v tom případě nejen takzvaní sportovci, ale i vy a vlastně všichni, kteří to dopustili, jste dobrovolně součástí grandiózní propagační kampaně režimu vrahů. Nepředpokládám, že jste fanoušci Adolfa Hitlera a plynových komor. Nepředpokládám ani, že byste byli srozumněni s vyvražděním většiny kambodžského národa Pol Potem a jeho Rudými Khmery. Tak proč vědomě podporujete Čínu? Je to tím, že tragédie lidí v Tibetu se odehrává v natolik nepřístupných a odlehlých oblastech, nebo že podrobnosti o ní nejsou dostatečně známy? Citujme Bernarda Levina z The Times, 7.9.1990:
"Slovo genocida musíme užívat s rozmyslem. Můžeme k němu sklouznout při označování bezpočtu zrůdných masakrů, které v tomto století náš svět zažil, avšak měli bychom ho vyčlenit pro ty zločiny, které doopravdy označuje. Pokud se tím budeme řídit, v posledních šedesáti letech došlo ke čtyřem masovým vražděním, která si toto označení zaslouží. Byl to holocaust židů, stalinský teror, krvežíznivost Pol Pota a Rudých Khmérů a to, co postihlo obyvatele a kulturu Tibetu v období zběsilé touhy po smrti a mučení, kterou pod názvem Kulturní revoluce rozpoutal šílený Mao Ce-tung"
Tibet není součástí Číny. Tibet je samostatným státem, civilizací starou 2000 let, s vlastním jazykem, vlastní kulturou, který je násilně okupován cizí mocností stejně, jako bylo okupováno Československo hitlerovským Německem. Stejně jako my tenkrát, i Tibet má svou hlavu státu a svou exilovou vládu. V přímém důsledku okupace zahynula již více než jedna pětina celého národa, během prvních dvaceti let okupace to bylo přes 1.200.000 lidí. Tibeťané jsou, díky svému náboženství, snad nejmírumilovnějším národem na světě, neschopni se sami bránit obrovské materiální převaze svého souseda. Tibeťané právem očekávali podporu západního světa. Té se jim však bohužel nedostalo. Zoufalost dokreslují slova neznámé Tibeťanky: "V ničem se nelišíme od Kuvajtu, proč nám nikdo nepomůže? Jsme snad nějaká zvířata? Nejsme snad lidské bytosti?" (domumentární film ABC Lost Horizons, 1991) Proč státy, které se dokázaly postavit Saddámu Huseinovi a zabránit okupaci Kuvajtu, státy, které nakonec zastavily vyvražďování v Jugoslávii, jsou tak nevýrazné v případě genocidy v Tibetu? Jak píše Mary Craigová ve své knize Krvavé slzy: "Nebo se jako Chamberlain a Daladier v Mnichově stále k smrti bojíme diktátorů, hlavně těch, se kterými chceme obchodovat? Je možné, že Čína až doposud nevyslyšela volání po dodržování lidských práv proto, že nebyla vystavena dostatečnému tlaku." Případně jak řekl lord Grimond ve Sněmovně lordů dne 13.12.1989: "Politika ústupků se minula účinkem u Hitlera, a nebude fungovat ani v případě Číny."
V posledních cca deseti letech se situace v Tibetu nijak nelepší, ba právě naopak. V roce 1996 zahájila Čína kampaň "tvrdý úder" a následující "převýchovné akce". V tibetských klášterech působí tzv. "pracovní a převýchovné skupiny", do roku 2000 byl vězněn nejmladší politický vězeň na světě, pančhenlama Gendün Čhökji Ňima, když se mu ve věku 14 let podařilo uprchnout a připojit se k Dalajlámovi v Indii. V prosinci 1997 bylo v Tibetu 1216 politických vězňů, z toho 256 žen a 39 nezletilých. Jen za jeden rok zemřelo ve věznicích 6 lidí na následky mučení. Od té doby každým rokem přibývají další vězni, další mrtví.... A my všichni hromadně zíráme na velkolepou slavnost v Pekingu na oslavu vrahů.......
Mírová smlouva mezi panovníky Číny a Tibetu podepsaná v letech 821-822:
Tibet i Čína se spokojí s hranicemi, které jim nyní náleží. Vše na východě je zemí velké Číny a vše na západě je beze všech pochybností zemí velkého Tibetu. Od nynějška žádná strana nerozpoutá válku, ani se nezmocní cizího území... Mezi oběma zeměmi nebude spatřen kouř, ani prach. Nezazní náhlý poplach a samo slovo "nepřítel" nebude vysloveno... Všichni budou žít v míru a dělit se o šťastné požehnání po deset tisíc let.
Úryvek z knihy "Peklo na zemi", Ctihodný mnich Bagdo z kláštera Gandän:
Přinutili mě pokleknout na všechny čtyři a bradu mi položili na židli, vysokou necelý metr. Kvůli želízkům jsem nemohl dostatečně narovnat ruce a tak mi je k zemi přišlápli. V šíji jsem pociťoval nepředstavitelnou bolest, protože bradu jsem měl židlí zvrácenou nahoru. Pamatuji se, že jsem volal maminku. Tentokrát mi přikládali elektrické bodce na krk a na obě strany k uším. Mučení bylo zaměřeno především na hlavu a na šíji, ale chvílemi se zaměřovali také na můj konečník a genitálie. Vytáhli mi košili a kopali mě svými okovanými botamy do zad. Strašnou bolestí ze mne na podlahu stékal pot.
Užíváte si Olympiádu? Myslíte stejně, jak se vyjádřilo nemalé množství našich "sportovců", že je politika nezajímá a se sportem nesouvisí? A je to výše popsané vůbec politika, nebo jen komunistická brutalita nejhrubšího zrna? Nevím jak vy, ale já jim medaile z Pekingu nepřeji.......... A myslím, že v případě Číny a Tibetu západní civilizace selhala.
odkazy:
Tibetská exilová vláda
Svoboda a lidská práva
Olympic watch
Koncentrační tábor Su-ťia-tchun
Informační systém o Tibetu
