S vysokými školami se roztrhl pytel. Koho nevezmou na renomovanou státní univerzitu pro nesplnění testu obecných studijních předpokladů, má tisíc a jednu možnost studovat na placených školách soukromých. A protože je platícím zákazníkem a škola z něho má zisk, to by bylo, aby ho nepřinutila dostudovat. I university musely přejít na systém děleného studia, kde v poměrně lehčí první části získáte titul bakaláře. Výjimku si vymohly pouze lékařské a právnické fakulty. Zatím a naštěstí. Ono taky k čemu by byl půldoktor a půlprávník, že ano?
Součástí předvolební kampaně ODS jsou bilboardy sdělující, že si přejeme kvalitní vzdělání všem a že si přejeme být vzdělanou společností. Zajisté chvályhodná snaha. Počítá ale tato snaha také s tím, že schopnost vystudovat vysokou školu má jen relativně malá část populace? Na zasedání akademického senátu nejmenované fakulty bylo s hrůzou konstatováno, že v plánu Ministerstva školství je umožnit vystudování vysoké školy většímu procentu lidí, než je schopno ji vystudovat. Logické, každý chce být dnes otitulován, navštívenky se různými prapodivnými tituly jen hemží. Kdekdo je dnes MBA, DiS a bůhví co ještě. Kdekdo chce být mladým rychlým manažerem v modré košili a v americké firmě, při vyslovení slov teambuilding, brainstorming a podobných dostává záchvaty nezřízené touhy. Jak to tedy udělat, abychom vysokoškolské vzdělání umožnili i těm, kteří na to objektivně nemají? To je přeci jednoduché. Rozdáme stovky akreditací soukromým školám pochybné kvality, však oni své studenty nějak k titulu dokopají. Že to znamená naprostou degradaci vysokoškolského vzdělání již nikoho ani nenapadne. Nebo napadne, ale není to až tak důležité. Při své práci se občas s takovými otitulovanými hlavami setkávám. Pokud by jim činil problémy pouze pravopis, bylo by to ještě dobré. Skutečnost je však kolikrát mnohem horší. Vzdělání a tituly jsou prostě v módě a kdekdo se už vidí v balíku, který mu titul přinese.
Přitom když otevřete noviny, podíváte se na internetové stránky nabízející práci, s údivem zjistíte, že se nám nedostává řidičů nákladních aut, že firmy hledají kvalifikované dělníky, soustružníky, elektrikáře. Dopravní společnosti se předhánějí v tom, kdo řidičům nabídne větší plat a výhody, aby je přetáhl od konkurence. Sehnat dnes dobrého čalouníka nebo truhláře není žádný med.
Vzdělaná společnost. Hezké. Ale kdo bude pracovat v těch firmách, které ty tisíce otitulovaných hlav budou řídit? Zboží se přece nejdříve musí vyrobit, aby se mohlo prodat. Proč firmy musí hledat kvalifikované dělnické profese v zahraničí? Každý přece má na něco, povolání řidiče není o nic méně úctyhodné, než povolání finančního ředitele. Někdy dokonce spíše naopak, více si vážím onoho poctivě pracujícího řidiče, než otitulovaného modrokošilatého blba, který neumí napsat správně česky ani větu.
Ani argumentace výší výdělku není úplně správná. Vyučený řemeslník si může vydělat ve své firmě i více, než kdejaká otitulovaná hlava. Je to tedy kult? Kult vzdělání za každou cenu? Chceme ho? A proč?
další články:
Malý český xindl
Jsou Paroubkovi voliči lůzou?
Hon na řidiče, aneb všichni jsme zločinci....
Volá Titanic znovu CQD, SOS de MGY?
Kult maminek s kočárky.
