Rád čtu blogy pana Patrika Bangy. Jedná se o inteligentní články, které se ale vždy musí číst s přihlédnutím k tomu, k jakému etniku pan Banga náleží.
Ono to totiž vůbec nebude snadné, být v České republice Rom (nebo Cikán, chcete-li), jakkoliv inteligentní, jakkoliv vzdělaný. Projevy zástupců většinové společnosti vůči vám často budou za hranicí etiky, nebo jen prosté lidské slušnosti. Setkávat se s tím každý den musí nutně zanechat psychickou stopu. Je to však rasismus?
Diskuze pod články pana Bangy se často nesou v duchu takovém, že každý z názorových oponentů si mele svou a v podstatě neposlouchá argumenty druhého. Základním argumentem bývá, že romská populace je většinově nepřizpůsobivá, že většina jejích příslušníků páchá trestnou činnost, nebo alespoň zneužívá sociální dávky. Odpověď skoro vždy zní, že nelze paušalizovat.
Je takové paušální odsouzení Romů však rasismem, případně xenofobií? Nemyslím. Procestoval jsem kus světa, nezanedbatelnou dobu jsem strávil v Jižní Americe, mezi mé dobré přátele patří indiánský míšenec, Dominikánec, černoch.... Rasista tedy asi nebudu, že? A přesto přejdu na chodníku na druhou stranu, když se blíží parta romských mladíků, do cikánských ghet jsem byl pracovně donucen srčit nos několikrát a už nechci nikdy více. Nelze se divit, že firmy mají problém s přijímáním Romů do práce, nelze se divit, že majitel nemovitosti jim nechce pronajmout byt. Pokud totiž má osmdesátiprocentní šanci, že byt bude vybydlen, případně jej bude okupovat dalších 20 negramotných příbuzných došlých ze Slovenska, či odjinud, nedivte se mu.... Nelze po majiteli nemovitosti, případně po zaměstnavateli, spravedlivě požadovat, aby problematicky pátral, zda onen žadatel nepatří náhodou do oné menšiny slušných lidí.
To je ovšem pouze pohled z jedné strany, jakkoliv oprávněný. Určitě nikdo nemůže nic namítat proti tvrzení, že takovýto postup jen prohlubuje sociální vyloučení Romů, což určitě není žádoucí. Vytváříme si tím totiž další pobírače dávek, případně další osoby, živící se nezákonným způsobem. Zvětšujeme tím i množství lidí v ulicích, kterých se musíme bát. Představte si sebe sama v kůži člověka, který chce pracovat, normálně živit rodinu a pronajmout si normální byt. Co se stane s jeho psychikou, je-li podesáté odmítnut zaměstnavatelem v okamžiku, když ho onen potenciální zaměstnavatel uvidí, případně je mnohokrát odmítnut majitelem bytu, který si chtěl pronajmout? Uznejte, že taková zkušenost může vést k rezignaci, k nenávistným postojům vůči většinové společnosti a nakonec ke sklouznutí k výše kritizovanému způsobu života.
Co tedy s tím? Obě strany mají pravdu. Většinová společnost logicky paušalizuje, vzhledem k negativním dlouhodobým zkušenostem, Romové zase většinou nemohou ze začarovaného kruhu ven, jakkoliv třeba i někteří chtějí. Jakákoliv pozitivní diskriminace jen zvyšuje nenávist a odsouzení. Dá se s tím vůbec něco dělat? A je strach rasismem?
Chtělo by to mnohem více tolerance na obou stranách, ale těžko přesvědčit o nutnosti tolerance někoho, koho parta výrostků do krve zmlátila, nebo na druhou stranu někoho, kdo si nemůže vzhledem ke své etnické příslušnosti dlouhodobě najít zaměstnání, nebo normální slušné bydlení. Je to začarovaný kruh a tolerance se na obou stranách nedostává a nejspíše ani dostávat nebude.....
